tag:blogger.com,1999:blog-23447300123506073412024-03-05T07:45:01.797+01:00 Malá MarionetaPetra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.comBlogger30125tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-23413329298314334812020-04-11T19:50:00.002+02:002020-04-11T19:50:41.002+02:00Avokádové Brownies<br />
<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">1 velmi zralé avokádo (můžeme nahradit i banánem)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">3 vejce</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">5 lžic medu</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">200g bílého jogurtu</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">50ml vody</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">30g Holandského kakaa</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">150g špaldové mouky</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Vidličkou jsem si namačkala avokádo, vyklepla 3 vajíčka a přidala jogurt. Směs jsem rozmixovala. Nešlo mi to úplně do jemna a tak jsem propasírovala. Ale jen větší kousky. Potom jsem přidala ostatní ingredience a místo, abych to šlehala, jsem to jen promíchala vařečkou.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Směs jsem dala do vysypané formy (olej a mouka nebo olej a kokos) o velikosti 20x30cm. V troubě to lehce stoupne, ale po vytažení zase splaskne. Nelekejte se! je to tak správně.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Pekla jsem na 170 stupňů cca 30 min.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Hurá a je to!</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzrkMlZSlgm6qUkpy_3VKZBoqUW87jtW7UZf-_t-7LeQlsvRu9_Dy3lHCv7cgtT30okYjeDP1W-xkhtqhUx5kQwBMsfoLkuGXeRfEC7xYzuDHhBSsDv91cU1Mr9ql_ujRdQtZOSy6Teo8/s1600/avok+brow.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzrkMlZSlgm6qUkpy_3VKZBoqUW87jtW7UZf-_t-7LeQlsvRu9_Dy3lHCv7cgtT30okYjeDP1W-xkhtqhUx5kQwBMsfoLkuGXeRfEC7xYzuDHhBSsDv91cU1Mr9ql_ujRdQtZOSy6Teo8/s320/avok+brow.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhujyYjKwCWf6GRiAvTU-ugpIJZFQY_BNWfqc-gVeqkm0__b3N1egqhd-oCF0euD0D7hMh98mrbi4_5YEjZvnc-zu4SVi3HP6LujnNmqiWJJ5t0Xu8f8Z_O-c4kzjc-_pSpy6I4BHnMrYc/s1600/avokadove+brownies.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhujyYjKwCWf6GRiAvTU-ugpIJZFQY_BNWfqc-gVeqkm0__b3N1egqhd-oCF0euD0D7hMh98mrbi4_5YEjZvnc-zu4SVi3HP6LujnNmqiWJJ5t0Xu8f8Z_O-c4kzjc-_pSpy6I4BHnMrYc/s320/avokadove+brownies.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-36657772053432240822020-04-08T19:39:00.003+02:002020-04-08T20:06:51.398+02:00Domácí chléb<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<a href="https://www.blogger.com/blogger.g?rinli=1&pli=1&blogID=2344730012350607341" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="https://www.blogger.com/blogger.g?rinli=1&pli=1&blogID=2344730012350607341" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><br /></a>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Rychlý, chutný a naprosto jednoduchý na přípravu (přesně podle mého gusta)</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">500g hladké mouky</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">1 sáček sušeného droždí</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">1 lžička soli</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">1 lžíce kmínu</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">375ml vody</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Suché ingredience jsem promíchala dohromady a pomocí lžíce jsem přimíchávala vodu. A následně (hlavně já) použiji ruce a hnětu a hnětu. Samozřejmě, kdo na to má techniku v podobě kuchyňského robota, použije robota. Hnětu (nebo někdo- asi většina- robotuje) do té doby, dokud se těsto přestane lepit. Upřímně, mně se to lepí furt. Dělám tento chléb asi 2x do týdne a jakože bicáky mám slušný.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">1-2 hoďky mi to kyne v peřinách. potom toho mazlíka vytáhnu z pelíšku a znovu hnětu a hnětu. Vytahuju části těsta směrem do stran a následně přetahuju do středu chlebíka. Tož 10x to bude stačit. Dalších 30 min je těsto v klídku pod utěrkou a mezi tím si předehřeju troubu, ve které už je nachystaný hrnec s pokličkou. Dám to na 250 stupňů.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Vytáhnu rozžhavený kastrol, šoupnu do něj těsto. 20 minut peču s pokličkou (moje babička říká, že se to peče se skřidlou). A pak 20 minut bez pokličky.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Hurá a je to. :)</span><br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkudK-XX0htO_NvGr8TwqUsrF6RjH9RBI9_jZI9XqF9eKzG70tZdlMg6Lc_elNNtCfYrWEmR91-jOUW7uLRyMKXrymmcJ_e5j7OSkXTuj-2HyhnGTBzExjPvCyY6QwVFb2zDd7NjHoqDE/s1600/chleba+n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="640" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkudK-XX0htO_NvGr8TwqUsrF6RjH9RBI9_jZI9XqF9eKzG70tZdlMg6Lc_elNNtCfYrWEmR91-jOUW7uLRyMKXrymmcJ_e5j7OSkXTuj-2HyhnGTBzExjPvCyY6QwVFb2zDd7NjHoqDE/s320/chleba+n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw8mLuztundMLKB5UsXkInI0C96GStv-qfvibXosFz4VhDazHyDwtDp4uUBfQMiZLJKefZHKUww05dbrSQSj1-bj8GjlbYCtEK2MHFmMAqbHPzvPA7_C5tl-gp1u-r-uTbNTPuqbCWz10/s1600/chleba.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="631" data-original-width="640" height="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw8mLuztundMLKB5UsXkInI0C96GStv-qfvibXosFz4VhDazHyDwtDp4uUBfQMiZLJKefZHKUww05dbrSQSj1-bj8GjlbYCtEK2MHFmMAqbHPzvPA7_C5tl-gp1u-r-uTbNTPuqbCWz10/s320/chleba.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-23287286701448467542018-03-06T11:14:00.001+01:002018-03-06T11:14:09.622+01:00Šestitýdenní hon k mateřství<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Právě nastal ten den. Den, kdy mi končí šest týdnů od porodu. Konec mého šestinedělí. Konec. Konečně konec. (!) Po šesti týdnech v bolestech. Po šesti týdnech rekonvalescence. Po šesti týdnech vyčerpání. Po šesti týdnech zmatených pocitů. A konečně... po šestitýdenním maratonu přebalovaní a kojení zjištění, že mě nic krásnějšího nemohlo potkat.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmX1OL5L_BovPLTJVRbHnrEUDLnB33WjmCwpX5Q-zkwidpRPchGtiHfas14nojdapTmfJb0TKB0CSQF_e5umk8NCrxOgtYtnAxTLjjUUqszTPL4SqhdTSV7s7tZcOUqZeJyBcc1zvonNU/s1600/kojen%25C3%25AD.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="674" data-original-width="649" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmX1OL5L_BovPLTJVRbHnrEUDLnB33WjmCwpX5Q-zkwidpRPchGtiHfas14nojdapTmfJb0TKB0CSQF_e5umk8NCrxOgtYtnAxTLjjUUqszTPL4SqhdTSV7s7tZcOUqZeJyBcc1zvonNU/s320/kojen%25C3%25AD.jpg" style="cursor: move;" width="308" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na porodnici jsem nadávala. Pokoj metr krát metr. 3 ženy. 3 novorozenci. 4 dny a 4 noci bez spánku. Netoužila jsem po ničem jiném, než už být doma. Ale doma jsem byla sama. Žádná zdravotní sestra, která by mi píchla injekci od bolesti. Žádná sestra z novorozeneckého oddělení, která by přišla když bude nejhůř a Mrňouska si odvezla. Nikdo. Jen já, můj muž a náš Mrňousek. Co teď.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mrňousek je klidné miminko. Já byla neklidná maminka. Strach a obavy se mísily s endorfinem.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mrňousek se nějakým záhadným (a pro mě nepochopitelným) způsobem rozhodl, že nechce mateřské mléko. Jo, prostě ta umělotina v pytlíku mu chutná víc. Myslela jsem si. Opak byl pravdou. Mateřské mléko mu dělalo zažívací problémy. Neprospíval. Mě se kojení začalo tím pádem protivit. Hold hormony zařídili svoje. A tak nastal proces ukončování laktace. Nikdy mě nenapadlo, že něco takového existuje (prostě jsem si myslela, že až se mi přestane dělat mléko- přestanu kojit). Po prozkoumání internetu a hodinového telefonátu se zkušenější kamarádkou jsem usoudila, že na to půjdu přírodně. Nejsem bio žena. Nejsem bio matka. Ale asi jsem bio-LOGICKY naprogramována k tomu, odmítat jakoukoli hormonální (uměle vyvolanou) léčbu. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tak jsem najela na diskuze. Ehm. Jo. Říkala jsem, že ty diskuze jsou pro "AžMocZapálenýMatky". Říkala jsem, že jsou tam nesmysli. A říkala jsem, že se těmi radami řídit nebudu. Budu se jen inspirovat. Omlouvám se a beru zpět. Díky těmto diskuzím, jsem se laktace zbavila do týdne. Dík, děkuji moc. Sice jsem měla 3 záněty. Každé nošení Mrňouska jsem málem obrečela bolestí, protože prsa byla neskutečně citlivá. A to opravdu hodně. Boleli mě nejen prsa, ale i ruce, ramena, hlava a záda. A taky uši. Uši z toho, jak malý neustále plakal, protože tu bolest a nervozitu, strach a beznaděj ze mě vycítil. Teď, když na to vzpomínám nechápu, jak jsem to zvládla. Ale musela jsem. Objevila jsem tu část mateřství, ve které se mi nastartovaly emoce, kdy matka pro své dítě udělá vše. Najednou přehodnotíte a vidíte vztah váš a vaší matky v jiném světle. Škoda jen, že jí to už nepovím...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dokonce se zjistilo, že kojení neděla dobře ani mě. Moje prsa si brala všechny živiny ze zbytku mého těla až to skončilo tím, že to tělo nevydrželo a já zkolabovala. Velmi nepěkný zážitek. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tak, když to shrnu- krmím umělým mlékem, mám spokojené klidné a usměvavé dítě, jsem klidná a usměvavá matka a všichni jsou klidní a usměvaví. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tak se vaše Hippies bio-LOGICKÁ Malá Marioneta prozatím loučí.</span><br />
<br />
<br />
<u><span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;">Pokud mě teď čte nějaká žena, která řeší nebo v budoucnu bude řešit obdobnou situaci mám tady můj návod, jak jsem se laktace zbavila já. Jen upozorňuji, že to, co vyhovuje mě nemusí vyhovovat vám. Jen to můžu doporučit, protože to mám vyzkoušené a ověřené. Navíc jsem měla mléka, že bych ukojila paterčata a ještě by mi zbylo. Takže:</span></u><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>1. Kupte si homeopatika</b> (jsou k dostání v lékárně a většinou jsou na objednání do druhého dne, cena je okolo 90 Kč za jedno)</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;">- pokud kojíte a chcete dítě odstavit postupně kupte si homeopatika Ricinus Communis 30CH (ty zajišťují, že dítěti přestane vaše mléko postupně chutnat) a ještě homeopatika Lac Caninum 30CH (ty zastavují tvorbu mléka). Od každého užívejte 5 kuliček ráno a večer. </span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b><span style="color: red;">POZOR</span></b>: Před i po užití homeopatik nesmíte 20 minut jíst ani pít. Takže posnídáte- 20 minut ani jídlo ani pití- dáte si 5 kuliček jedněch a pak 5 kuliček druhých- po rozpuštění 20 minut ani jídlo ani pití.</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b><span style="color: red;">POZOR</span></b>: Homeopatika se dávají pod jazyk a nechají se rozpustit. Žádné cucaní a převalování v puse. Chvilku nemůžete mluvit, ale nebojte se, rozpouští se rychle.</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;">- pokud nekojíte a dítě je již na umělé stravě (tak to bylo u nás) stačí když si koupíte jen Lac Caninum 30CH (a užívání je stejné)</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>2. Vyprázdněte prsa</b>. Úplně!</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>3. Nechejte prsa naplnit</b> až do pocitu, že vám vybouchnou. Úplně!</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>4. Odstříkávejte jen do pocitu úlevy</b>. Já měla elektrickou odsávačky (naštěstí!) a tak jsem si to měřila na minuty. Napřed jsem každé prso odstříkla po dobu 3 minut. Časový interval jsem den po dni zkracovala po půl minutách. </span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>5. Před odstříkáním</b> si prsa osprchujte hodně teplou vodou nebo si je balte do plínky, který je ohřátá pod teplou vodou (zvolila jsem druhou variantu- mohla jsem tak být u Mrňouska)</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b><span style="color: red;">POZOR</span></b>: Pokud děláte zábal jako já, nesmí jít horká plínka na bradavky.</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>6. Rozmasírujte ztvrdlá místa</b>. Jednosměrné krouživé pohyby směrem ven k bradavce. </span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>7. Odstříkejte</b>.</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><b>8. Studenou (až ledovou) plínkou </b>(zchlazenou pod studenou tekoucí vodou) si prsa zabalte stejně, jak jste do dělali s jejich nahříváním. Opět se vyhněte bradavkám. Někde dokonce radili, aby si žena dala na prsa zmražený sáček zeleniny z mrazničky. To mi přijde hodně drastické. </span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;">Teplá voda uvolní zatvrdlé mléko. Studená voda stahuje žlázy, aby se snížila tvorba mléka. Studená voda nezpůsobuje, že by vám mléko opět ztuhlo!</span><br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;">Ukončování laktace může u každé z vás trvat jinak dlouhou dobu. Nevzdávejte to. Jsme matky a my prostě MUSÍME. </span><br />
<br />
<span style="font-family: Helvetica Neue, Arial, Helvetica, sans-serif;">Držím vám palce. Vaše Malá Marioneta.</span><br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-64806718849824912092018-02-20T12:13:00.002+01:002018-02-20T12:13:30.400+01:00Světe, už máš nového obyvatele<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Už je tu. Už je tady náš uzlíček štěstí. Náš uzlíček, na který jsme čekali 9 měsíců. No vlastně osm a půl. Naše vytoužené miminko. Náš syn. Přišel porod. Přišlo šestinedělí. A najednou už je mu měsíc. Ten čas tak strašně utíká. Pod tou hromadou plínek. Kupou nevypraného prádla. Haldou neumytého nádobí. Šest dnů nemytých vlasů a nespočtu poblinkaného oblečení, je tu konečně chvilka na to vám o tom napsat.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLgwBbpCUkQ7jdtWJ-g9EOZQk2bsCEw3TvMj9g_N_jMkRGc-bNel8CzbImxkRHlGQOpNLxBt4OHybiq2s2UELh2is7UQ9heRuTVyQdwe0UgHtQlmPi1RK7suwQ3o-VfZ-ZU3G_k8w7dxU/s1600/496065820.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="170" data-original-width="170" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLgwBbpCUkQ7jdtWJ-g9EOZQk2bsCEw3TvMj9g_N_jMkRGc-bNel8CzbImxkRHlGQOpNLxBt4OHybiq2s2UELh2is7UQ9heRuTVyQdwe0UgHtQlmPi1RK7suwQ3o-VfZ-ZU3G_k8w7dxU/s320/496065820.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Porod. To je ten nejkrásnější, nejpřirozenější a naprosto bezbolestný zážitek, jaký může žena prožít. No, dost pohádek a teď vážně. Druhý den po porodu jsem zkonstatovala, že náš syn je mé první a poslední dítě a jestli přijdu za manželem s návrhem, abychom si pořídili dalšího mrňouska ať mi připomene právě onen druhý poporodní den.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Můj porod byl plánovaný. Synáček byl koncem pánevním což v překladu znamená, že se mu na tento svět chtělo napřed vystrčit zadeček a tím vyjádřit svůj názor, a až potom si ho prohlédnout svým zrakem. Prostě je po mamince. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Přišla jsem do nemocnice s tím, že dnes bude císař. Že dnes rodíme. Že dnes je den D. Že dnes už konečně ze mě vytáhnou tu malou příšerku, která mě nutí chodit každých pět minut čůrat a která mi svou hlavou chce prorvat stěnu žaludku a vylámat minimálně dvě žebra. Ale zdravotní sestra řekla NE. Dnes nerodíte. Jste tu jen na křivku (pro neználky- to je ten přístroj, co měří pohyby a srdíčko miminka)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><u>Myšlenky v mé hlavě</u>: To jsem se sem s tou krosnou táhla jako zbytečně? To si můj muž bral z práce volno zbytečně? To se jako vrátím domů bez miminka? Jak všem řeknu, že jsem naprosto blbá, že jsem nepochopila doktora, který mi to (asi) říkal? To se jako těším na konec těhotenství zbytečně? To jsem celou noc probděla ze strachu, jak to všechno bude probíhat zbytečně?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tak jsem se smířila. Fajn, tak dnes to nebude. Zrovna dneska. Tak krásné datum. A já toho mojeho mrňouska připravovala na to, že přesně na tohle datum se nám narodí. Hmm a ono nic.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Naměřili mi křivku a poslali k primářovi. Ten začal domlouvat datum plánovaného císaře za čtrnáct dní. Čtrnáct? Cože? To jako ještě dva týdny? To ale hrozí, že začnu rodit spontánně. A to přece nejde. První jde prdélka. To odmítám. A začala jsem se vrtět na židli, protože to začal odmítat i mrňousek. Doktor mrknul očkem na křivku. Mrknul očkem na mě. A říká - Ne to bude dnes. Vždyť vy už rodíte. Rychle na sál. A tak to najednou bylo všechno tak rychlé. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><u>Mé myšlenky</u>: Děláte si ze mě srandu? To jako vážně? Už dneska? Jste si jistí? Já klidně pár dní počkám. Říkala jsem snad, že je něco zbytečný? Všechno beru zpět. A to hodně rychle. Slovíčko "zbytečný" nahradilo slovní spojení "ještě že". Ještě že jsem si vzala tu krosnu. Ještě že má můj manžel volno v práci. Ještě že jsem na to všechno připravena. Jsem? Opravdu?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Bylo to tak rychlé, že jsem se 9:20 dozvěděla o tom, že dnes rodíme a 9:38 byl náš chlapeček na světě. Potom se všechny mé obavy rozplynuly a já se v duchu musela smát, jaká jsem hysterka. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na sále jsem měla největší strach z toho, že když mi píchnou uspávací injekci, že neusnu. Já jsem taková anomálie přírody, že bych se už ničemu nedivila. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A víš co, Světe? Já usnula a když jsem se probudila, uviděla jsem manžela, jak chová na svém těle našeho synáčka, byla jsem neskutečně šťastná a pyšná. Ne na sebe, ale na něj. Na to malé drobounké miminko, které vážilo jen 2,70kg a měřilo 48cm. Na ten pohled nikdy nezapomenu i když jsem byla ještě trošku zfetovaná. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Celý den jsem se už jen usmívala a zdravotní sestřičky ze mě museli mít srandu, ale mě to bylo fuk. Já se stala maminkou. A to je teď to nejdůležitější. Nic není víc...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Následovaly 4 dny v porodnici. 4 dny nevyspání. 4 dny naprosté beznaděje. 4 dny strachu a obav. 4 nezapomenutelné dny plné radosti s narození něčeho tak úžasného jako je můj syn. A zjištění, že to nebudou jen 4 dny. To bude celý život.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Být maminkou je závazek na celý život. Je to náročné, ale krásné. A to uvědomění si, že jste tady pro někoho to, co je vaše maminka pro vás, vás naplní nekonečnou láskou.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Už teď vymýšlející článek o šestinedělí se s vámi Malá Marioneta loučí.</span><br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-59587036365547793892017-11-12T12:32:00.000+01:002017-11-12T12:32:04.385+01:00Těhotenské chutě aneb asi budu vdovou<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Právě se dostávám do té fáze těhotenského období, kdy je potřeba, aby měl můj manžel pochopení pro mé těhotenské chutě. Nejde o to, že do sebe láduju páté přes deváté. Ani o to, že jím to, co jsem dřív nejedla, nebo že jím to, co nemá rád on. Jde o to, že mi nedokáže obstarat přesně TO, na co mám chuť. A to je problém. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tak například nákup. Když si potřebuji něco koupit, tak si to prostě koupím. A basta. Mám chuť na čokoládu- koupím čokoládu. Mám chuť na paprikové brambůrky- koupím si paprikové brambůrky (ano já vím, že je to nezdravé, ano já vím, že bych neměla, ano, ano, ano). Problém nastává v okamžiku, kdy mám na něco chuť a ono to není doma. Jsou 4 hodiny odpoledne. Doma nikdo. Obchod daleko (rozumějte sejít schody z 2. patra a přejít ulici je pro mě teď v tom kymácivém stavu opravdu daleko). A tak co udělám? Napíši sms manželovi:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">MILACKU MAM CHUT NA COKOLADOVY DORTIK STOP KUP HO PROSIM PO CESTE Z PRACE STOP VEM KLIDNE DVA STOP MOC TE MILUJU STOP</span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Je 16:55 a manžel vchází do dveří. Běžím, jak smyslu zbavená. Očekává pusu na uvítanou a já očekávám krabičku se zákusky. Čekala jsem na ně neuvěřitelných 55 minut. Dávám manželovi rychlou pusu a natahuji ruce. Dostávám dva měkké neforemné trojúhelníky zabalené v alobalu do rukou. Co to sakra je? Celá zkoprnělá si je prohlížím. Můj zmatený výraz dává manželovi tušit, že potřebuji vysvětlení a tak povídá: "Zbyli mi od oběda dva kousky pizzy, tak jsem ti je donesl." Já: "A kde jsou ty dortíky?" Manžel: "Jo ty, no já do cukrárny s tou pizzou nešel." </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tak mi proletí v hlavě myšlenka- Hmm asi budu vdovou...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Asi týden na to se stala podobná situace. Píši manželovi podobně laděnou sms s tím, že mám děsnou chuť na hranolky s kečupem. Vedle v obchodě (ano, po předchozí zkušenosti s dortíky jsem se přemohla a odkutálela jsme se do obchodu) nemají hranolky do trouby. Jen do fryťáku. A ten my jaksi nemáme. Přesně mu tedy popisuji značku hranolek, které má koupit. Dokonce i to, že tam musí být napsané nebo nakreslené, že jsou do trouby. Pro případ, že bych ho zmátla píši, že kečup doma máme. Posílám sms o velikosti 4 sms a popisuji opravdu vše detailně (to proto, aby pak nemohl říct to jeho- "ale to jsi neříkala"). Jako odpověď mi zapípá- "OK". Juchůůů budou hranolky.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Muž vchází do dveří. Tentokrát hned dávám pusu a čekám. Nic neříkám, jen čekám. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"Něco jsme ti donesl." Sakra zrovna teď mě napíná. Zrovna když jde o jídlo. A zrovna, když už začínám nervačit a moje chuťové buňky se můžou zbláznit, tak z batohu vytahuje plastovou misku plnou čerstvých jahod. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"Jahody, hmm super. A teď mi dej ty hranolky." Už jsem velmi, ale velmi nedočkavá.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"No žádný hranolky nemám. Ráno na trhu jsem ti koupil čerstvé jahody. Jsou zdravější než hranolky."</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tak mi proletí v hlavě myšlenka- Hmm jsem vdovou...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEyYRQfNUnQu0AHdWqPTDnRuk6MIYXQxvE6fYUHR5UmyP1wr23Wy2S1UU-sDZpknxNbm6z8GUQxL7RxiI7ZBlpi6hrHXGnKpCPpBY51HkHaKXSCf009yU5OKFDRfOk1I6YGI5r71iQorU/s1600/2b239f3313413064ca23a4084c0f8951.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="429" data-original-width="430" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEyYRQfNUnQu0AHdWqPTDnRuk6MIYXQxvE6fYUHR5UmyP1wr23Wy2S1UU-sDZpknxNbm6z8GUQxL7RxiI7ZBlpi6hrHXGnKpCPpBY51HkHaKXSCf009yU5OKFDRfOk1I6YGI5r71iQorU/s320/2b239f3313413064ca23a4084c0f8951.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Musím ale uznat jednu věc. Už se zlepšil. No opravdu. Už je na lepší cestě. Zrovna minulý týden jsem mu psala, aby koupil 3 modré zakysané smetany. Donesl 2 modré smetany na šlehání. Vidím úspěch v tom, že je to aspoň ta SMETANA. Jo a trefil barvu. To si zaslouží metál. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Já ho prostě miluju. A když ho miluješ, není co řešit. No ne? Dokonce ani to, že udělá špatný nákup. Máme celý život před sebou, a tak mám dost času ho to naučit. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Stále hladová Malá Marioneta se prozatím loučí.</span><br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-78026470265888487232017-10-29T10:44:00.000+01:002017-10-29T10:44:11.309+01:00Světe, já JSEM <br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Přehrabuji se v šuplíku. A najednou jsem našla něco, co psalo mé patnáctileté já. Něco jako samo-psaní. Automatické psaní. Možná je důvod proč jsem si to nechala. A možná jsem ten důvod už zapomněla. A možná to není náhoda, že je tomu dnes deset let. </span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7gRCuELt2Tc1STiHLWU_5ELz38D_6pvP6hmM8HcAkPKYSmMuTqzTYJft8eni8e7neziPKYmhQ7_yAgwk0N-Y6HcAepkaCkFOMc1sY3CxJRE2EMIVsiFGkpysuKDF96kpAs2w4N1wGvGA/s1600/2bf50654bf874f5e8eeee2130835d6ac--branding-tech.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="875" data-original-width="700" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7gRCuELt2Tc1STiHLWU_5ELz38D_6pvP6hmM8HcAkPKYSmMuTqzTYJft8eni8e7neziPKYmhQ7_yAgwk0N-Y6HcAepkaCkFOMc1sY3CxJRE2EMIVsiFGkpysuKDF96kpAs2w4N1wGvGA/s320/2bf50654bf874f5e8eeee2130835d6ac--branding-tech.jpg" width="256" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><b>JSEM</b></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsem dosažitelnou <u>fata morgánou</u> a nereálnou <u>skutečností.</u> Jsem spalující <u>slunce </u>uprostřed ledových plání. Jsem <u>peklem</u>, které dokáže nést do nebeských výšin. Jsem nedosažitelný <u>cíl </u>a přitom dávno dobytou pevností. Jsem <u>anděl </u>s černou duší, jsem <u>štěstí</u>, které každý proklíná. Jsem <u>duch </u>s vystrašeným <u>srdcem</u>. Jsem <u>lék</u>, který neléčí. Jsem <u>hráč</u>, který nezná pravidla a jsem <u>láska</u>, co netěší. Jsem i ten pocit <u>strachu</u>, který mají všichni rádi. Jsem <u>úsměv</u>, ze kterého ústa pálí. Jsem <u>pláč</u>, který je utěšitelný a zlá <u>vzpomínka </u>zapomenuta na dně moře.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsem <u>stáří</u>, které nechce omládnout, jsem <u>touha</u>, která uvadá. Jsem slunce, které v noci září, jsem <u>zamilovanost</u>, která dva milence odhání. Jsem <u>budoucností</u>, kterou znáš a přítomností, kterou nežiješ. Jsem umělecké <u>dílo</u>, které nikoho nezajímá. Jsem zapomenuté historické <u>datum</u>. Jsem neslyšný <u>hlas</u>. Jsem ozvěna, která se neodráží.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsem <u>kopie </u>neotištěného textu. Jsem <u>medaile </u>za prohru, jsem i to nic, co všichni mají. Jsme <u>čas</u>, co netiká. Jsem <u>myšlenka </u>malinká.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsem <u>přátelství</u>, co lže. Jsem <u>květina</u>, co nevoní, jsem <u>voda </u>plačící. Jsem <u>bažina</u>, co tě nepotopí. Jsem vyřčené tajemství a hlučné ticho. Jsem parné léto, co chladí. Jsme <u>horečka </u>bez teplot, jsem <u>léčba </u>bez účinku. Jsem slovo bez významu. Jsem <u>hlavolam </u>bez řešení. Jsem <u>tužka</u>, která nemůže psát a básnická <u>sloka </u>bez rýmu.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsem <u>abstinent</u>, co miluje alkohol. Jsem <u>čarodějka</u>, která nezná kouzla. Nemám nic a přitom vše. Všechno nebo nic?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsem Malá Marioneta...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-59946184646393474652017-10-07T18:00:00.000+02:002017-10-07T18:07:25.130+02:00Světe, budeš mít nového obyvatele<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jak jsem psala v předchozím článku (<i><a href="http://marionetasvetu.blogspot.cz/2017/10/osud-bere-osud-dava.html" target="_blank">Osud bere, osud dává</a>...</i>), jsem vyklidněná. Už. No, až teď.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Stalo se to rychle. Stalo se to nečekaně. Stalo se to. A to je to hlavní.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">První se nám stalo, že jsme se rozhodli mít miminko. Bylo to rozhodnutí nás obou. Bylo to spontánní a pro mě trochu nečekané. Nečekané proto, protože to můj AjTý muž chtěl víc než já. Já také chtěla. Moc. Jen jsem čekala na tu správnou dobu. Ale, co je to ta správná doba? Kdy přichází? Jak to zjistím? Řekne mi to někdo? Jak to poznám?</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak se stalo. Ale nedopadlo. Mimoděložní potrat. Naštěstí brzo a naštěstí rychle. Pan doktor mi řekl, že se klidně můžeme snažit dál. Nemusíme na nic čekat. Je možné, že se to povede brzo. Je ale možné, že se to povede za hodně dlouho. Je ale možné i to, že se to nepovede vůbec.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Plakala jsem. Zlobila se. Nadávala. Světe, já byla sprostá jako dlaždič. Vztekala jsem se. Trápila jsem se. Můj muž byl mým osobní hromosvodem. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vzdala jsem to. A nakonec jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla. Smířila jsem se. Měla jsem a MÁM svého AjTý muže. Mám poklad nad všechny poklady světa. Mám HO.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak jsme se domluvili, že nebudeme tlačit na pilu. Ha Ha pilu...Ha Ha tlačit (no jo, i když je mi pětadvacet jsem mírně infantilní- no a co jako...).</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A co osud nechtěl, onemocněla jsem. Zase mi odešli hlasivky. Zase bylo u nás ticho (<i>veselá příhoda na toto téma v článku s názvem <a href="http://marionetasvetu.blogspot.cz/2016/06/svete-mlcim_19.html" target="_blank">Světe, já mlčím</a></i>). Muž si užíval klidu. Já šílela, že nemůžu mluvit. Střídali se u mě nálady jako na houpačce. Do toho jsem to měla dostat. Antibiotika mi dělaly zle. Pořád mi po nich bylo špatně. Muž odešel ráno do práce. Polibek, pohlazení, pac a pusa a já osaměla. No, už mi bylo trochu líp. Co budu dělat? Já se nudííííím. A já se děsně nerada nudíííím.... </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tak se kouknu, jak dlouhý mám zpoždění. Jak počítám tak počítám. 3 týdny. To je kravina. Ale po potratu je to asi normální. Než se hormony zklidní. Než se to dá všechno do pořádku. Rozhodla jsem se to neřešit. No ale nedalo mi to, že jo. A tak jsem si vzala test, který byl v krabičce poslední. Byl tam poslední. To už bylo znamení. Ale my si řekli, že na to nebudeme tlačit. No, netlačím na to. Jen prostě využiji test. Přece jenom má taky nějaké datum spotřeby. Tak ho prostě spotřebuju. A tak jsem spotřebovávala. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Čůrala jsem. Proužek jsem nechala na vaně a šla si umýt zuby. Nebudu u toho sedět a hypnotizovat to. Nemá to cenu. Bude to negativní. Kašlu na to. No prostě uvidím jednu čárku vyhodím a život jde dál. Dokonce jsem na to i zapomněla. Nechala jsem ho tam prostě jen tak ležet.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pak jsem si vzpomněla. Koukla. Byli tam dvě čárky. Málem jsem si vymrkala oči. Ehm vidím dobře? Viděla jsem.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEtJcSt-NLbSVrxk2qvaFIK0By2u0KivKI_c1eyrNatu4EMe5-Gr8kpSTseShfF8R29wifogoPs72vuegAZNg3jji3Ow09VVjBFK6Ahrji6Ooo5K4SLaZOBeFDda26zg1jUH-vVRsMLvc/s1600/pregnancy.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="400" data-original-width="700" height="182" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEtJcSt-NLbSVrxk2qvaFIK0By2u0KivKI_c1eyrNatu4EMe5-Gr8kpSTseShfF8R29wifogoPs72vuegAZNg3jji3Ow09VVjBFK6Ahrji6Ooo5K4SLaZOBeFDda26zg1jUH-vVRsMLvc/s320/pregnancy.png" width="320" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co teď. Celá šílená jsem chodila po bytě s počůraným proužkem v rukách. Z koupelny přes chodbu do kuchyně. V kuchyni otočka a zase přes chodbu do obýváku. V obýváku otočka. Pres chodbu do ložnice. Z ložnice přes chodbu do koupelny. A znovu a znovu. A znovu. Ani nevím kolikrát jsem tu naši 3+1 prošla. Asi hodně krát. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Chodila jsem se slzami v očích. Plakala jsem radostí. Štěstím. Vyděšením. A pak... Pak jsem se začala hroutit. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Aaaaaaaa! Co mám jako teď dělat. Volat? Kam? Komu? Musím k doktorovi. Kdy? Teď? Pak? Kdy pak? Třepaly se mi ruce. Celá jsem se třepala. Ty krávo blbá chtělo by to ještě jeden test na ověření. Ale co ověřovat. Je to jasný. Nálady. Nevolnost. Naplá prsa. Zpoždění. A dvě čárky. Ty krásné dvě čárky. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Až jsem to vstřebala. Asi tak po 3 hodinách a jedné kávě. A po těch následovných výčitkách, že jsem pila kávu. A po tom, jak jsem si sypala popel na hlavu, jak jsem nezodpovědná, když piju kávu. A po tom, jak jsem blbá, že si něco vyčítám, že je teď hlavní být v klidu. Jsem začala přemýšlet o tom, že můj AjTý muž to vlastně ještě neví. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A o tom, jak jsem mu tu novinku oznámila si počtete příště. </span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Očárečkováná Malá Marioneta se prozatím loučí...</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-51844068401775326992017-10-03T12:38:00.000+02:002017-10-03T12:38:12.650+02:00Osud bere, osud dává...<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Tak se ti zase po delší (docela dlouhé) odmlce ozývám. Ta odmlka byla dlouhá, ale mě jako by se čas zastavil a pak zase nečekaně zrychlil. Stala se <u>smrt</u>. Stal se <u>potrat</u>. Stalo se <u>manželství</u>. Stalo se <u>početí</u>. A ono se to prostě všechno tak nějak STALO. A to během pouhých <b>6 měsíců</b>.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Proč odmlka? Na to, že nebyl čas se vymlouvá každý. Bohužel i já. I když nechci. On ten čas ve skutečnosti byl. Ale já nechtěla. Nechtěla jsem psát. Sdílet. Nechtělo se mi nic. V lednu mi umřela má milovaná maminka. Od začátku jsem pochopila, co znamená, když se řekne, že smrt je pro někoho vysvobozením. <u>Trápila </u>se 4 roky. My se také trápili. <u>Bojovala </u>4 roky. My bojovali s ní. <u>Léčila </u>se 4 roky. My jí se vším pomáhali. Během 4 dní umřela. Nám se během 4 dní zhroutil svět. Teď je svobodná a klidná. Je smutné a zároveň úlevné si připustit, že my jsme teď svobodní a klidní také. Kdo zažil ten pochopí. Kdo nezažil možná odsoudí. Tohle už dávno neřeším. Řídím se tím, co cítím a je mi krásně. Až teď. Nejsem ani první a ani poslední dívka, která přišla o maminku. Jsem šťastná, že mám po ní její <b>sílu </b>a <b>bojovnost</b>. A když mi bylo nejhůř, ráda mi říkávala: "No co, život jde dál."</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A co se stalo pak? <u>Potrat</u>. Mimoděložní. Naštěstí brzo a naštěstí bez komplikací. Po tom všem si řeknete: Sarka, co se to děje? Kdo jsi a co se mi tím snažíš říct? Co chceš? A najednou pochopíte. Chce to <b>změnu</b>. Ne ten typ změny- obarvi si vlasy, začni se jinak malovat, nakup si hordu nového oblečení, změn styl... bla bla bla... Prostě hromada tady těchto nesmyslů je jeden velký nesmysl. Chce to změnit přístup k sobě samé. Ale zevnitř. Taky jsem to nechápala. Řídila jsem se radami. Dělala jsem, co jsem měla. Poslechla jsem. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Došla jsem do fáze <u>smíření</u>. Smíření se ztrátou. Muselo to odejít, abych já mohla BÝT. Pan doktor nám řekl, že na další miminko můžeme čekat dalších několik měsíců nebo i let. Já se smířila. Smířila jsem se se situací, která nastala. Smířila jsem se s tím vším, co se stalo. Uposlechla jsem <u>intuici</u>. Uklidnila se. A byl to šok, když jsem zjistila, že se nám podařilo otěhotnět hned na poprvé od TÉ události. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><i>(Bylo to hodně vtipné a mělo to klasický scénář mých Marionetských zážitků, co znáte z předchozích článků. Ale o to tě světe nepřipravím. O tom budu psát v příštím článku, který tu bude co nevidět)</i></span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Byl to šok. Radost. Pocit naplnění. Pocit Pochopení. A? <b>Svatba</b>. Ano. Krásná. Přírodní. Klidná. Rodinná. Přesně taková, jakou jsme chtěli. A jen já vím, že maminka v ten den během obřadu stála za mnou. Bylo to krásné, dojemné. Bylo to <b>NAŠE</b>. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><i><br /></i></span>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><i>(A i o tomhle se více rozepíšu, můj ty světe.)</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></i></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ono se většinou píše...a pohádky byl konec. Ale ne. Život ani smrtí nekončí. To už vím. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Děkuji těm, kteří mi pomohli. Kteří pomáhali NÁM. Děkuji za otevření očí. Děkuji za probuzení intuice. Děkuji za lidi, které kolem sebe mám. Děkuji za smutek, radost, slzy, porozumění, pochopení, lásku, cit. Děkuji za muže, který mě dokáže ustát a vrátit mě na zem, když je potřeba. A děkuji za lidi, kterým jsem mohla pomoci já. Protože díky nim jsem pomáhala sama sobě. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A co považuji za můj největší posun? To, že jsem se z toho teď vypsala. To, že neukápla ani jediná slzička smutku. To, že se nad článkem usmívám a cítím klid. A také to, že chápu, co znamená maminčin odkaz: "No co, život jde dál."</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDlEmAaoHdSGphp2dr7-o363UwdjXQPLKmIfzwMWHQKrzj_7AIp38taMLluAyTY-eLn-Gpw2361cGgiLTsxZ5ZuxlqNiXKi2SlGQ7ah1fvnkEM024U8YhJeOPFxLgQR6aYo3Qx-bs5pRg/s1600/182867_411015155672608_137257848_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="367" data-original-width="550" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDlEmAaoHdSGphp2dr7-o363UwdjXQPLKmIfzwMWHQKrzj_7AIp38taMLluAyTY-eLn-Gpw2361cGgiLTsxZ5ZuxlqNiXKi2SlGQ7ah1fvnkEM024U8YhJeOPFxLgQR6aYo3Qx-bs5pRg/s320/182867_411015155672608_137257848_n.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dnes nostalgická a znovu píšící Malá Marioneta se prozatím loučí.</span><br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-2410928909823250262017-04-15T14:15:00.003+02:002017-04-15T14:15:41.424+02:00Manželství aneb, co když láska nestačí?<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mám pár otázek. Jste vdané? Pokud ano, jste šťastné? Pokud ne, jste šťastné? Nebo snad nešťastné? Proč je manželství spojeno s tak nespecifikovatelnou emocí jako je "štěstí" ? Co znamená mít <u>šťastné manželství</u>? Může být ze šťastného vztahu šťastné manželství? Nebo se to jen tak říká? Kolik neštěstí je ve šťastném manželství? O co tu vlastně běží? Jak je možné, že páry, které jsou spolu i deset let se rozhodnou utratit peníze a ztratit popřípadě pár nervů, za jeden den (ve kterém je největší slávou to, že podepíšou papír) a půl roku nato se rozvedou? Proč? Proč to bez papíru fungovalo a po podepsání už ne? Sakra a proč se tomu vlastně říká MANŽELSTVÍ?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Opravdu takový detail, že podepíšu papír mě změní? Možná i proto to nechci. Nebo chci? </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Muži berou vztah jako celek. Celek dvou lidí. Na jednu hromadu hodí "TO PĚKNÉ" a na druhou hromadu hodí "TO ŠPATNÉ". A ve výsledku to stejně POMÍCHAJÍ. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">To my ženy máme taky tyto kategorie. Ale my v nich máme i <u>podkategorie</u>. Bod pro nás? To asi těžko.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsou <b>dny</b>, kdy si říkáte: Jo, nevzít si toho chlapa, to by byl hřích. A jsou ty dny, kdy si říkáte: Hmm radši ne. Pak o tom pár dní přemýšlíte a stejně nedospějete k žádnému závěru. Ehm DNY? Já zmiňuji dny? Vždyť se to někdy odehrává i během jedné hodiny sakra. A ono se názor změní i třeba během <u>vteřiny </u>nebo jediného pípnutí <u>SMS </u>na jeho telefonu.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaU92jD1MtTWhNGbO8V_cI1e5ixySl7oQZ6c2ovM_JKorrHFErGTGTzO0HsiR12KxPk7dGjLwL8M-5TwKxnoDK3q8x31LXJ2fdkbBnct5d7G7_Fq66j51mom2XzhnpDXEHaf12a52vVTw/s1600/5d67d4b9fdbfb4037fd72ca5794e4c6d.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaU92jD1MtTWhNGbO8V_cI1e5ixySl7oQZ6c2ovM_JKorrHFErGTGTzO0HsiR12KxPk7dGjLwL8M-5TwKxnoDK3q8x31LXJ2fdkbBnct5d7G7_Fq66j51mom2XzhnpDXEHaf12a52vVTw/s400/5d67d4b9fdbfb4037fd72ca5794e4c6d.jpg" width="343" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><b>Manželství </b>je o <u>pravidlech</u>. Souhlasím s tím, aby si každý pár nastavil svá vlastní pravidla. A to je možná ten důvod k rozvodu. Stanovení si pravidel v zápalu euforie a zamilovanosti svatebního dne a jejich následné nedodržení. Možná si chlapy řeknou: <i>No co, už si mě vzala bude se mnou v dobrém i ve zlém a tak ji mám jistou. Pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala. A najednou jsou ze svatebního slibu jen slova a všechno je pryč. </i></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Romantika se vytrácí. Už to nejsou rande plná očekávání. Už vás nezve na večeře nebo do kina jen tak. Nekupuje kytky jen tak. Pokud je teda vůbec někdy kupoval. Už nedělá ta romantická gesta. Už se v podstatě o nic nesnaží. A máte pocit, že vás už vůbec ničím nepřekvapí (maximálně tím, že vás naštve- ale to už pak není překvapení, ale realita každého dne). A tak si říkám, že k tomu někdy stačí jen společné bydlení.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V manželství se má budovat společný <u>život</u>. Mají se na něm podílet oba dva. Protože oba dva teď tvoří <u>celek</u>. Jako celek rozhodují a jako celek fungují. I když oba chtějí něco jiného měly by se shodnout na <b>kompromisu</b>. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><i><u>Co když tím, že ho nechci omezovat ubližuji jen sama sobě?</u></i></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Možná, že by ženská mysl měla zahodit <b>všechny </b>podkategorie a uvažovat jako muž. Možná by měla taky vidět jen dvě strany jedné mince a né všechny ty halíře, ze kterých se koruna skládá.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><b>A tak se já (asi moc o sňatku přemýšlející) Malá Marioneta ptám: Jaké jsou KLADY a ZÁPORY manželství? Proč v tom někdo vidí něco tak ÚŽASNÉHO a jiný něco tak ZBYTEČNÉHO? Co když LÁSKA nestačí?...</b></span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-56743060679212232932017-01-12T15:41:00.002+01:002017-01-12T15:41:30.256+01:00... řekla Coco Chanel <div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Tentokrát se chci s tebou podělit s výroky, které řekla Coco Chanel a (!) které mě uchvátily. Dostaly mě. Svou jednoduchostí. Stejně tak jako její "malé černé". </span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFw9Cu_BY3MJh82yaY2NCEJUBzrO9aYssXm4vS4c5J7SxEiqWa9n1uVbBL4KKpDmtKagUnT6wYDXSY9Itzo5leJCNCb7GNM3WaNUNA1yWt-S7UHATgFvNZoCrkLO32f5-WawUXLuhB6EA/s1600/chanel+ano.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><img border="0" height="307" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFw9Cu_BY3MJh82yaY2NCEJUBzrO9aYssXm4vS4c5J7SxEiqWa9n1uVbBL4KKpDmtKagUnT6wYDXSY9Itzo5leJCNCb7GNM3WaNUNA1yWt-S7UHATgFvNZoCrkLO32f5-WawUXLuhB6EA/s640/chanel+ano.jpg" width="640" /></span></a></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Čím hůř se dívce daří, tím lépe má vypadat.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Po čtyřicítce není nikdo mladý, ale nepřehlédnutelní můžeme být v každém věku.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Ve dvaceti máte obličej, který vám nadělila příroda, ve třicítce takový, jaký vám vytvaroval život, a v padesátce mate obličej, který si zasloužíte.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Kašlu na to, co si o mně myslíte. Já na vás nemyslím vůbec.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Nejsou nehezké ženy, jsou jen líné.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Abyste byla nezaměnitelná, musíte se odlišovat.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Péči o krásu začínejte u duše a srdce, jinak vám žádná kosmetika nepomůže.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Žena, která nepoužívá kosmetiku, si o sobě příliš myslí.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Přemoci se když vám někdo ublížil a nedělá scény, když vás něco bolí- taková je ideální žena.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Všechno je ve vašich rukou, proto je nesmíte svěsit.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Stáří nebrání lásce, ale láska brání stárnutí.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Ať je to jak chce, v mužově životě bývá jen jedna žena. Všechny ostatní jsou jejími stíny.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Pokud ses narodila bez křídel, nebraň jim v růstu.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Nevím, proč ženy touží po tom všem, co mají muži. Vždyť žena, kromě jiného, má muže.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Skutečné štěstí nepřijde draho: musíte-li za ně platit vysokou cenu, je to jen padělek.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Není ošklivých žen, jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Můj život se mi nelíbil, tak jsem si vymyslela jiný.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Ženy, které nenosí parfém, nemají budoucnost.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">♛ Móda zmizí, styl zůstane.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Uchvácená a motivovaná Malá Marioneta se loučí.</span></div>
<div>
<br /></div>
Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-58838559068163581552017-01-04T15:19:00.002+01:002017-01-04T15:20:10.585+01:00Instalace programu MANŽEL<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> O tohle se s tebou musím podělit. Jelikož mám doma svého AjTý muže, dostalo se ke mě jedno veselé povídání, o které se musím podělit.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Upozorňuji, že text není z mé šedé kůry mozkové. Ta je momentálně černá. Mlha přede mnou. Mlha za mnou. Znáš to Světe. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pěkné počteníčko ženy. (a popřípadě muži)</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgooh3m2MJderVYuLhe-ey-lRyTzN1mQ1KTUgBviC9OHAcbxrMQ3LjhcVmpSR-5fXjI1ZcLNm5pGBuFJViYVtZWZ_p5tufpivx38KwmEx_bLBJCERoJbQudm5_Een17Dr4aNq8D7RCt2qQ/s1600/394b108598952f76d13a36a8f8864421.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="347" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgooh3m2MJderVYuLhe-ey-lRyTzN1mQ1KTUgBviC9OHAcbxrMQ3LjhcVmpSR-5fXjI1ZcLNm5pGBuFJViYVtZWZ_p5tufpivx38KwmEx_bLBJCERoJbQudm5_Een17Dr4aNq8D7RCt2qQ/s640/394b108598952f76d13a36a8f8864421.jpg" width="640" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<b><u><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Instalace programu MANŽEL</span></u></b><br />
<br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Milá technická podporo,</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> loni jsem aktualizovala program <u><span style="color: #bf9000;">Milenec 5.0</span></u> na program <u><span style="color: #bf9000;">Manzel 1.0</span></u> a zjistila jsem zpomalení celého procesu, zejména u aplikací <u><span style="color: #bf9000;">Kvetiny 3.5</span></u> a <u><span style="color: #bf9000;">Sperky 2.0</span></u>, které přitom v programu <u><span style="color: #bf9000;">Milenec 5.0</span></u> fungovalo bezchybně. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Navíc program <u><span style="color: #bf9000;">Manzel 1.0</span></u> odinstaloval některé velmi důležité aplikace, jako je třeba <u><span style="color: #bf9000;">Romantika 9.5</span></u> nebo <u><span style="color: #bf9000;">Osobnipozornosti 6.5</span></u> a sám si nainstaloval nežádoucí aplikace jako je <u><span style="color: #bf9000;">Fotbal 5.0</span></u> nebo <u><span style="color: #bf9000;">Hokej 3.0.</span></u></span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Také aplikace <u><span style="color: #bf9000;">Rozhovor 5.0</span></u> je nefunkční a při spouštění aplikace <u><span style="color: #bf9000;">Uklid 2.6</span></u> celý systém zkolabuje.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zkusila jsem aplikaci <u><span style="color: #bf9000;">Rejpani 5.3</span></u>, abych tyto problémy odstranila, ale nepomohlo to.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co mám dělat?</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zoufalá</span><br />
<br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vážená Zoufalá,</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> uvědomte si prosím, že program <u><span style="color: #bf9000;">Milenec 5.0</span></u> patří do příslušenství Hry, zatímco program <u><span style="color: #bf9000;">Manžel 1.0</span></u><span style="color: #bf9000;"> </span>je operační systém.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Prosím zadejte povel <u><span style="color: #bf9000;">myslelajsemzememilujes.html </span></u>a zkuste stáhnout aplikaci <u><span style="color: #bf9000;">Slzy 6.2</span></u> a také nezapomeňte aktualizovat aplikaci <span style="color: #bf9000;"><u>Vina 3.0</u>.</span> Program <u><span style="color: #bf9000;">Manzel 1.0</span></u> by pak měl automaticky aktualizovat aplikace <u><span style="color: #bf9000;">Sperky 2.0</span></u> a <span style="color: #bf9000;"><u>Kvetiny 3.5</u>.</span></span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Mějte však na paměti, že zneužívání výše uvedených aplikací může zapříčinit, že <u><span style="color: #bf9000;">Manzel 1.0</span></u> se změní na program <span style="color: #bf9000;"><u>Podrazdeneticho 2.5</u></span> nebo <u><span style="color: #bf9000;">Pivo 6.1</span>. </u>Pozor! Program<u> <span style="color: #bf9000;">Pivo 6.1</span></u> je velmi špatný program, který si sám nainstaluje aplikace <u><span style="color: #bf9000;">Prdeniahlasitechrapani Beta</span>.</u></span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V žádném případě nainstalujte program <u><span style="color: #bf9000;">Tchyne 1.0</span>,</u> do Vašeho systému by se dostal virus, který by postupně převzal nad celým systémem kontrolu!</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Také se nesnažte znovu nainstalovat program <u><span style="color: #bf9000;">Milenec 5.0.</span></u> Jde o nepodporovanou aplikaci a její instalace zhroutí program <u><span style="color: #bf9000;">Manzel 1.0</span></u>.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Shrnutí: <u><span style="color: #bf9000;">Manzel 1.0</span></u> je výborný program, má však limitovanou paměť a nenaučí se nové aplikace jednoduše. Možná, že byste měla zvážit zakoupení podpůrného softwaru, na zvětšení paměti a výkonu.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Doporučujeme programy <u><span style="color: #bf9000;">Vyreni 3.0</span></u> a <u><span style="color: #bf9000;">Svudnepradlo 7.7.</span></u></span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Hodně štěstí!</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vaše technická podpora.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pobavená (bohužel dlouho nepíšící) Malá Marioneta se (né na dlouho) loučí</span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-15972196190616122792016-08-06T11:03:00.001+02:002016-08-06T11:05:07.273+02:00Světe. Člověče. Co se to děje?<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jsem smutná. Smutná z toho, co vidím. Z toho, co slyším. Všechny ty vymoženosti. Všechno to pípání. Blikání. Zvonění. Všechna ta technika, která nám prý ulehčuje život. Ulehčuje? Vážně?</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<u><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jen malá vsuvka. Jen něco, k čemu se také musím vyjádřit. </span></u></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">O Pokémonech bylo psané už moc. Ano. Jsem z generace, která sbírala kartičky. Z generace, která si hrála na to, že má pokébal a přitom to byl jen kámen. Jsem z generace, která měla představivost. Generace, která držela ty kartičky REÁLNĚ v ruce. Obracela je z lícu na rub a z rubu na líc. Zkoumala každý její detail. Jako partička jsem se scházeli. Vyměňovali je. Bavili se o tom. </span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Teď? Teď mi pod okny prošla parta puberťáku. V ruce telefony. Roztažení po celém chodníku. A baví se o tom, kdo, kde, kterého a jak uviděli. Našli. Chytili. Když dá jeden otázku druhému- druhý odpoví vygoogli si to. Tohle je to ulehčení? Nemluvit? Šetřit si hlasivky? Na co? Na to, aby mohli křičet radostí, že našli něco, co neexistuje. </span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Světe. Obracíš se vzhůru nohama. A mě se to nelíbí. Nelíbí se mi, že lidé se stávají virtuální. Jakoby ani nebyli naplnění životem. Někdy se mi zdá, že kolem mě chodí roboti. Stroje, které jsou naprogramované být jeden jako druhý. A přitom všichni chtějí být jiní. Chtějí vynikat. Vyčnívat z davu. Ale když to chtějí všichni. Už to není jedinečnost. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co děláte, když přijdete k lékaři do čekárny? - Vtáhnete mobil. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co děláte, když v kavárně čekáte na přítele/přítelky/kohokoli? - Vytáhnete mobil.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co děláte, když stojíte na autobusové zastávce? - Vytáhnete mobil. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je jedno, co s ním děláte. Jestli hrajete hry nebo jste na netu. Je jedno jestli píšete sms. Nebo se jen podíváte kolik je hodin. Podíváte se jestli vám došla sms. Jestli někdo volal. Jestli chce s vámi někdo mluvit. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Světe. Jsem smutná z toho, že to tak je. Že lidé věnují víc pozornosti pípající, blikající a zvonící krabičce. Smutná z toho, že si neumí vychutnat přítomný okamžik. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jo fajn, člověče. Čekat v čekárně je na dlouho. Je to otrava. Ale bývají tam časopisy. Čti si.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jo fajn, člověče. Kamarádka/kamarád/kdokoli se zpozdil(a). No a co? Je tam jídelní a nápojový lístek. Člověče. Pořádně si promysli, na co máš chuť. Co by sis dal. Prohlédni si prostředí ve kterém si. Lidi, kteří jsou tam s tebou. Kteří se na tebe usmějí. Možná tě některý z nich pozdraví a ty zjistíš, že ho znáš. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jo fajn člověče. Autobusy nejezdí přesně. Nevadí. Stůj. Sedni si. Rozhlížej se. Dívej, jak jezdí auta. Nejde naproti přes ulici tvůj známý/známá? Zamávej. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kolik věci. Situací. Zážitků lidem utíká. A utíká to, protože mají hlavu skloněnou. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Člověk a mobil. Když nemáte mobil u sebe- jste nesví. Koukáte na něj s očekáváním. Držíte ho v ruce. Nosíte ho stále s sebou. Potřebujete ho mít na blízku. Potřebujete být v kontaktu s okolním světem. S ostatními lidmi. Je to jako partnerský vztah. Až na to, že v partnerském vztahu chcete, aby vám partner tyto city opětoval. </span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-cvxGu8CG1QOmXWxjrW1a_6_IgIMazq1It5J1vg4RfCUxE1bZxMRBmmoyg2nsVojsbMLUWBowxoBxQFl9uZC7RbHehk8Wco7BO0Sp1_5DIR8lixt1o-k0QjjLqCqEiY26alFFARjFGCc/s1600/53580011.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-cvxGu8CG1QOmXWxjrW1a_6_IgIMazq1It5J1vg4RfCUxE1bZxMRBmmoyg2nsVojsbMLUWBowxoBxQFl9uZC7RbHehk8Wco7BO0Sp1_5DIR8lixt1o-k0QjjLqCqEiY26alFFARjFGCc/s1600/53580011.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Člověče. Zamysli se. Vypni telefon. Vypni počítač. Vypni televizi. A najednou zjistíš, že den, který má 24 hodin je dostatečně dlouhý. Dlouhý na to popovídat si s kýmkoli naživo. Že tě úsměv a radost toho druhého obohatí víc než smajlík na displeji. Že máš smysly na to, aby jsi je používal. Slyšel. Viděl. Cítil. A že by bylo hodně smutné, kdyby tvůj život byl jen v té pípající, blikající a zvonící krabičce. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Offline Malá Marioneta se prozatím loučí. </span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-58411049810180318872016-08-03T12:54:00.003+02:002016-08-03T21:08:56.135+02:00Světe, jsem na bitevním poli. <br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Asi blázním. Nebo se brzo zblázním. Připadám si jako kolovrátek. Neustálé opakování jedné věci. Jedné fráze. Jedné informace. Jedné situace. Dokolečka dokola. Až se točí hlava. Až mají hlasivky maxi volume doprava. A až ušní bubínky praskají a lidé z okolních bytů nevěřícně poslouchají, jak je možné, že někdo tak malý má TAKOVÝ hlas. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nechci být jako je<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">dn</span>a holka z jednoho páru, co znám. Nechci být jako jedna holka, která ztratila sebe. A nechci být jako jedna holka, kterou kluk ztratil. A nechci být jako JEDNA. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Číslo JEDNA. Sledování TV- nuda. Hry na PC- nuda. Válení se na gauči, když má hodně energie- nuda. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Číslo DVA. Zapíná televizi po příchodu domů. Nesleduje ji. Nevnímá hlasitost. Nevnímá obraz. Nesoustředí se. Hlavní je, že je zapnutá. Hry na PC- vrchol vymoženosti. Nejideálnější trávení volného času. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ráno trocha klikaček. Aby náhodou imaginární příšerka neodešla na věčné časy někam mezi ty nuly a jedničky počítačové sítě. Dopoledne zabíjení zombíků. Lezení na střechy. Skákání. Hopsání. Utíkání. Trocha kardio cvičení. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V poledne- světe div se- oběd. Reálný oběd. Ten, který voní a chutná. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Po obědě- imaginární postavička má taky hlad přece. Nakrmit. Dát postavičku hrát/bojovat/dobývat/zabavit. Potom je vyhlášená válka o Německo. A tak se startují tanky. Svolává se porada. Vymýšlí se strategické plány. Než se něco vymyslí tak DVOJKA odrovná pár zombíků. Prý aby se uklidnila, než se amatéři domluví. Následuje čurpauza. A jdeme do boje. Celé odpoledne JEDNIČKA slyší- klik, cvak, klik, klik, cvak, cvak. Sem tam bouchnutí pěstí o stůl. Aha- prohrál. Ha ha. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Najednou se stmívá. Začíná večer. DVOJKA si začíná všímat okolního dění. Vstane od stolu. Protáhne se. Podívá se na JEDNIČKU. JEDNIČKA nejeví známky života. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Známky života pro DVOJKU. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak když DVOJKA vidí nezájem/otrávenost/znuděnost. Uvědomí si, že dlouho nezadal aktivitu svojí postavičce. Vstane a jde to napravit. Proč? Protože se blíží večer. Postavička má hlad. Možná se jí chce spát. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Následuje další boj se zombíky. Startování tanků. Boj o Německo. Zaměřuje. Míří. Pal. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcjhawO1gl8gdOgZgwpI7FZCmGUFLdu0hnIAJkxGMJrua25svVzp3n8DAxvD-0wMWNLo_Q66grHjLcr_u2uunaYKlnCsPlg1xsaoYnrhRkWJD3OEUMoDtPfhcRstCe3hCVZ3jM8DsIwiE/s1600/AvatarHandler.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcjhawO1gl8gdOgZgwpI7FZCmGUFLdu0hnIAJkxGMJrua25svVzp3n8DAxvD-0wMWNLo_Q66grHjLcr_u2uunaYKlnCsPlg1xsaoYnrhRkWJD3OEUMoDtPfhcRstCe3hCVZ3jM8DsIwiE/s1600/AvatarHandler.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A co děla celý den JEDNIČKA? Čeká až si DVOJKA udělá čas. DVOJKA si ale čas neděla. Vždyť vidí, že se JEDNIČKA skvěle baví. Ach ta naivita lidí, kteří jsou lapeni v metrixu.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">JEDNIČKU tohle už ale nebaví.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">DVOJKA by měla vědět, že JEDNIČKA má reálné nožičky. Tyto nožičky se nedají upravit cvako-kliknutím. Tyto nožičky rády běhají. A tyto nožičky mohou s celou JEDNIČKOU změnit pozici. A to rychleji než zadá DVOJKA heslo pro vstup do hry. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A čemu se pak DVOJKA diví? Tomu, že mezi DVOJKOU a JEDNIČKOU je bitevní pole.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Proč se diví? Vždyť má DVOJKA bitvy ráda. A tak JEDNIČKA zaměřuje. Míří. A pal. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Upozornění: Tento článek nemusí být podle skutečnosti. A nebo ano?</i></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Očíslená Malá Marioneta se loučí. </span><br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-31131038907374683402016-07-27T15:21:00.002+02:002016-07-27T15:21:40.812+02:00Světe, mužský šatník je jako Narnie<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> V šatníku každého muže se najde (aspoň jedna) jediná věc, kterou bych mu omlátila o hlavu. Omlátila bych mu to přes frňák a řekla: "Fuj! To se nenosí."</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ano chápu. Chápu, že muž potřebuje jen 4 věci. Boty. Kalhoty. Triko. A na to nějakou tu mikinu. O spodkách a ponožkách nemluvě. To je základ. Snad pro většinu. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">O tom, že muži nosí ponožky v sandálech se psalo hodně. Bylo hodně fotek. Hodně posměšků. Hodně kritiky. Hodně všeho. A víte co? Oni to stejně pořád nosí. Ať žije praktičnost a skomírá vkus. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ale na co jsem alergická, jsou nátělníky. Trika bez rukávů. Na chlapech. Na chlapech chlupatých. Na chlapech tenkých. Na chlapech malých. Na chlapech velkých. Prostě na VŠECH chlapech.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dámy a pánové (hlavně pánové)- to je přesně ten případ, kdy si žena uvědomí, že musí do mužského šatníku zasáhnout. A to radikálně. A to nemilosrdně. A to s arzenálem pomocníků. A to s nůžkami a odpadkovým pytlem </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Nůžky na to, aby mohla tyto"zabijáky" přitažlivosti smést ze světa. A to takovým způsobem. Takovým drastickým způsobem. Aby je náhodou nemohl někdo použít znova. A pytel? Prostě na ty cáry a cucky, co zbyly po uvolnění skryté agrese a tajné ženské síly. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Viděla jsem film <b>Letopisy Narnie</b>. Děti najdou v <b>místnosti skříň</b>. A přes tuto skříň se dostanou do <b>jiného světa</b>. Světa, kde žijí <b>mluvící </b>zvířata, která žijí <b>vlastním životem</b>. Kde existuje <b>magie</b>. Kde se <b>dobro </b>musí postavit <b>zlu</b>. <i>(nečekaně)</i> Narnie je místo kde děti hrají <b>klíčovou úlohu</b>. Dozvěděla jsem se, že Letopisy Narnie jsou alegorií základních <b>prvků křesťanství</b>. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div style="text-align: center;">
<u><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A teď MÁ realita</span></u></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Viděla jsem otevřenou skříň mého <b>AjTý muže</b>. Vešla jsem do <b>místnosti </b>a stoupla si před naši <b>skříň</b>. A najednou jako bych se dostala do <b>jiného světa</b>. Světa, kde žijí (rádoby) <b>mluvící </b>svršky. A evidentně žijí <b>vlastním životem</b>. Ano ve skříni existuje <b>magie</b>. Naprostého chaosu. Já, jakožto <b>dobro </b>se musím postavit danému <b>zlu</b>. Neboli <i>rádoby mluvící magii chaosu</i>. Sehraji zde <b>klíčovou úlohu </b><i>(kdo jiný než já by to udělal). </i>Po prohlédnutí a prozkoumání dané magie se začnou objevovat <b>prvky křesťanství</b>: </span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"Pane Bože, to není normální!" </span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"Ježiši já ho zabiju." </span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"Panenko Maria ty to vidíš." </span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">"No krucifix." </span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNHNyjD4pg5LUKgXA5V0NsQCJ3PinGKTKQnjZaaYmDRDAG8rj-oMnLeQ1J99LVq6tsbE4QoU1pIGwHoRn2LabeIAZH_G5PnTT4CHLtksfxQYPkU4MLjNCReb4rX1vL9Nq8DBGpX6VapUs/s1600/obleceni.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNHNyjD4pg5LUKgXA5V0NsQCJ3PinGKTKQnjZaaYmDRDAG8rj-oMnLeQ1J99LVq6tsbE4QoU1pIGwHoRn2LabeIAZH_G5PnTT4CHLtksfxQYPkU4MLjNCReb4rX1vL9Nq8DBGpX6VapUs/s640/obleceni.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A jak to všechno s <i>rádoby mluvící magií chaosu </i>dopadlo? Nijak. Dala jsem si vnitřní brnění (hořkou čokoládu a 2deci bílého) a vyšla do boje. Všechno přeskládala. Uspořádala. Co bylo potřeba jsem vyprala. Vyžehlila. Objevila tajnou ženskou sílu a uvědomila si, že než abych mu tu jednu VĚC přeměnila na cáry a cucky, tak ji radši pořádně schovám. Můj AjTý muž totiž nemá rád hry na schovávanou. Ha Ha. </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Malá Marioneta se s pocitem vítězství prozatím loučí. </span><br />
<br />
<br /></div>
Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-60502276202187577142016-07-22T16:03:00.002+02:002016-07-22T16:06:39.408+02:00Světe, jsem z čeledi hysterických bláznů...<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Jsem pošuk obecný. Ne. Nejsem. Jsem pošučKA obecNÁ. Já nemůžu být obecná. Jsem pošučka nenormální z čeledi hysterických bláznů.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dneska ráno. Vstanu z postele. Dobře vyspaná. Dobře probuzená. Bez budíku. Prostě lážo plážo. Epes rádes. Prázniny. Sluníčko. Kafíčko. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V kuchyni situace jako ve válečné zóně. Ach jo. Můj AjTý muž si asi myslí, že mám toho láža a pláža asi moc. No co. Napřed si udělám kafe. A až se u snídaně vyrelaxuju z toho osmihodinového spánku, tak to uklidím. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Najednou se vedle mého hrnku na kafe něco pohnulo. Sakra. Uklidni se Marionetko. To má racionální vysvětlení. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Včerejší program na večer- sledování hororu. nebyl opakuji OPRAVDU nebyl dobrý nápad.</span></i><br />
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rozhlédnu se a kde nic tu nic. Zase blbnu. No, že mě to překvapuje. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Sakra. Zase se tu něco pohnulo. Podívám se pořádně. Ono se to vážně hýbe. Jakmile si to mé mozkové (ještě trochu ospalé) buňky uvědomí začnu křičet. Nekřičím. Řvu jako tur. Neřvu. Ječím. A to tak moc, až mi samotné málem zalehne v uších. Ječím dokonce tak moc, že jsem sama překvapená, jak zní můj hlas v dané tónině. Hmm zajímavé.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jakmile se uklidním vrátím se do kuchyně. No jo. S tím křikem jsem běhala po bytě. No běhala. Ha. To je silné slovo. Prostě jsem se z toho leknutí přemístila do jiné části bytu. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Celá bez sebe píšu mému AjTý muži: <span style="color: #d5a6bd;"><b>"Máme doma rybičku. Teda ono to nevypadá jako rybička ale je to rybička. Taková ta, co vypadá jako malá žížalka, ale není to žížalka. Normálně to lozí v koupelně, ale nám to lozí po kuchyni. Chápeš? Ono je to vlastně takový brouček, ale bez křídel. A vlastně to asi není brouček. Sakra nejsem entomolog. No myslím, že teď mě nechápeš už vůbec. Ale můžeš být hrdý. Zavraždila jsem TO sama." </b></span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Po odeslání dané zprávy jsem si to po sobě přečetla. Začala jsem se smát.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Po odeslání dané zprávy jsem si představila jeho záchvat smíchu. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Po odeslání dané zprávy jsem si vzpomněla, že se té sviňuše říká <u>rybenka</u>. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghS8qfwRyBbE3SOGTy6pDhl0z3dau39QcGMqxgkXgP7KtcTmaLyw6yh928brmRyd3jQsFFdGHLodcSYYRZ4P5D3AbzQXTF7s8yFUL_kZKjjcekwLCgVrm4FRpOVBz85ZLPa2BlXzjmx-4/s1600/Fotor_146919564700360.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghS8qfwRyBbE3SOGTy6pDhl0z3dau39QcGMqxgkXgP7KtcTmaLyw6yh928brmRyd3jQsFFdGHLodcSYYRZ4P5D3AbzQXTF7s8yFUL_kZKjjcekwLCgVrm4FRpOVBz85ZLPa2BlXzjmx-4/s320/Fotor_146919564700360.jpg" width="206" /></a></div>
<br />
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak to shrnu asi takto:</span></b><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mám <span style="background-color: #741b47; color: white;">AKAROFOBII </span>(strach z <u>hmyzu</u>, z kousnutí hmyzem). </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mám <span style="background-color: #741b47;"><span style="color: white;">APIFOBII</span> </span>(strach ze <u>včel</u>). </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mám <span style="color: white;"><span style="background-color: #741b47;">ARACHNOFOBII</span> </span>(strach z <u>pavouků</u>). </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mám <span style="background-color: #741b47;"><span style="color: white;">DIPROFOBII </span></span>(strach z <u>dvoukřídlého hmyzu</u>).</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mám <span style="background-color: #741b47;"><span style="color: white;">ISOPTEROFOBII </span></span>(strach z <u>termitů</u>).</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A bohužel k tomu všemu ještě mám <span style="background-color: #741b47;"><span style="color: white;">FOBOFOBII </span></span>(strach z vlastního <u>strachu</u>). Ironie ne?</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ale můj AjTý muž může být rád, že nemám <span style="background-color: #741b47; color: white;">KYBERFOBII </span>to by měl se mnou ten život mnohem, ale fakt MNOHEM těžší, než to má teď. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Šťastná Malá Marioneta... (Z toho, že má muže který miluje pošučku nenormální z čeledi hysterických bláznů. Mě.) ... se loučí.</span><br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-18675967672037839222016-07-10T12:16:00.002+02:002016-07-10T12:16:35.163+02:00Světe, pěstuju kytky. (Ne)Úspěšně...<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Miluji kytky. Jejich barvy. Jejich vůně. Jejich tvary. To, jak zútulní byt. To všechno je moc pěkné. Ale je tu jeden problém. Neumím se o ně starat. Bohužel. Zalévání. Přesazování. Hnojení. To na mě není. Fakt ne. Někdy si říkám, jaké umění to je být květinářem. Jen si to představ Světe. Musíš znát druhy kytek. Jejich členění. Jejich údržbu. Jedna potřebuje teplo. Druhá zimu. Světlo. Tmu. Víc vody. Míň vody. Neskutečně moc vody. Žádnou vodu. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vždyť kytka je takový domácí mazlíček. Až na to, že ji nehladíte. Nemazlíte se s ní. Nešišláte na ni. Nehlídá vás. A nekomunikuje. Teda asi ne. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Koupila jsem si ORCHIDEJ. No jo. Ta se ke mě moc nehodí, když se neumím starat o kytky. Ale když ona byla tak pěkná. Ale když opadaly okvětní lístky- už pěkná nebyla. Směr odpadkáč.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Koupila jsem si FIALKU. Zdechla (líp to popsat opravdu nejde). Směr odpadkáč.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Koupila jsem si NARCISKY. V květináčku. Zalívala jsem a zalívala. Rostli a rostli. Až mi přerostly přes hlavu. Směr popelnice (do odpadkáče by se nevešly).</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Řekla jsem si že na to půjdu jinak. Můj kreativní mozek si totiž vymyslel jednu věc. Že jsem prokletá. Ano. To se stává. Teda já jsem prokleta v hodně věcech. Proč né ve výběru kytek. Prostě si vždycky vyberu kytku, která se rozhodne zvadnout. Takže v podstatě bych za to nemohla já. Kdybych si třeba vybrala tu nalevo. Nebo tu napravo. Nebo tu vzadu. Nebo dokonce nějakou jinou. Nestalo by se to. Hmm to jsem ve fázi dedukce. Teoretické smýšlení nad ničím. To by mi šlo.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak jsem na to šla jinak. Teď už konečně řeknu jak. Začnu pěstovat BYLINKY. Jsou užitečné. Můžu je dát do jídla. Nebudou jen na okrasu. Když zvadnou tak je usuším. Můžu předstírat, že jejich zvadnutí byl záměr. A pěkně voní. V obchodě jsem zjistila, že jsou všechny sazeničky do hlíny. Kdo by se piplal z hlínou. Sakra. Ale pozor. Taková řeřicha. Hmm ř-e-ř-i-c-h-a. To je něco jiného. Stačí mokrá vata. Oujééé.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak jsem pěstovala řeřichu. Vyrostla poměrně rychle. Měla jsem radost z úspěchu. Nevydrželo to dlouho. Udělala jsem šmik šmik. To šmik šmik bylo proto, abych si měla co dát na chleba s pomazánkovým máslem. Šunku jsem zapomněla koupit a Vítěz taky. Klasická prekérka naší domácnosti pošuků. Hrabe vám- pojďte k nám. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nakonec jsem si koupila bylinky v hypermarketu. MÁTU a BAZALKU. Jsou to asi 3 měsíce. A ŽIJOOOOU. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Do obýváku jsem pořídila KAKTUS. Malý kaktusek. Malilinkatý kaktusíček. Aby mě za předčasný odchod na věčné časy ještě za trest nepopíchala za to, že jsem se o něj "špatně" (jestli vůbec) starala.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A nakonec jsem si teď nedávno koupila tuhle krásnou kytičku.</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixNL8NO3cvOuyojhgmUts_VZ2Han5QuIRmApGbZhhRB2_VS1K4VHrGkQq5j4beGfpPnqjFvYEex_7zuk6GWji_Hpq_GBjkFPZfdr89gZXcSM0dZThgM7M67YUjJ-0mNX2koeWTgKk6gAk/s1600/Fotor_146591305010847.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixNL8NO3cvOuyojhgmUts_VZ2Han5QuIRmApGbZhhRB2_VS1K4VHrGkQq5j4beGfpPnqjFvYEex_7zuk6GWji_Hpq_GBjkFPZfdr89gZXcSM0dZThgM7M67YUjJ-0mNX2koeWTgKk6gAk/s320/Fotor_146591305010847.jpg" width="226" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je to prosím NETŘESK. Prý patří mezi sukulenty. Stejně jako kaktus. To znamená, že nepotřebuje každodenní péči. Oujéééé. </span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Celá HAPPY jsem si ho donesla domů. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vítěz: "Jú máme další kytičku na vyhození." </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Já: "Né. Na Chvilkovou výzdobu." </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vítěz: "Ty jsi jako tu kytku koupila i s pavučinama? Lepší jako v tom obchodě neměli?"</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co dodat. Asi jen jediný. Hrabe vám- pojďte k nám. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Malá Marioneta se bez ždibíčka citu pro pěstování něčeho tak nadpřirozeného jako jsou kytky prozatím loučí.</span><br />
<br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-4120778021999028372016-07-05T10:45:00.000+02:002016-07-05T10:45:10.476+02:00Světe, maluju opticky<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Černobílá kombinace. Jaká klasika. Jaké klišé. Vážně. No prostě se nikdy neomrzí stejně tak jako "malé černé". Že ano ženy?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Černá temnota. Bílé světlo. Aneb OP-ART.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">OP-ART. Neboli optical art. Neboli optické umění.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Spojení geometrie a optiky. Geometrie mě ve škole bavila. Optika. Ta ve mě asociuje fyziku. A ta mě nebavila. Ale dohromady to funguje. Jaké štěstí. Nadchla jsem se pro to. Baví mě to. Fascinuje mě to.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Formát A3. Na začátku tu byla tužka a pravítko. A to byla makačka. Mám malé pravítko. Protože jsem Malá Marioneta a velké věci nevlastním. Proč to dělat jednoduše? Já umím věci dělat složitě. V tom jsem expert. Jsem nevysvětlitelný jev.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A po 10 hodinách rýsování tou tužkou a tím malým pravítkem jsem čas přestala počítat. Čas plynul. A plynul. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A já vzala tuž a redispero. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A čas plynul a plynul.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A vyplynulo z toho tohle: </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjou5kBLcZw8bfPLjkWaVsTdOXDGFjjLYpwb5gCT9bbVCPQBRgwR9wkEutzjtu4fOs6o2NfL2qoaaVqOWuKKQ-WyyIpg7PNOKfWndAxtq94qMCr8ld2LMZwXII4J22np_h2qWwuG2nNsI/s1600/IMG_20160530_151218.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><img border="0" height="201" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjou5kBLcZw8bfPLjkWaVsTdOXDGFjjLYpwb5gCT9bbVCPQBRgwR9wkEutzjtu4fOs6o2NfL2qoaaVqOWuKKQ-WyyIpg7PNOKfWndAxtq94qMCr8ld2LMZwXII4J22np_h2qWwuG2nNsI/s320/IMG_20160530_151218.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Nic není černobílé. Nic není jen dobré. Nic není jen špatné. Nic není nic. A všechno není všechno. A všechno není nic. A nic není všechno. Sakra. Začínám filozofovat. Asi se mi točí hlava z těch čtverečků. Já padám.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Černobílé duhová se Malá Marioneta prozatím loučí. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-20561221165614112622016-07-04T16:27:00.002+02:002016-07-04T16:27:27.513+02:00Světe, já anilinkuju<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Našla jsem v šuplíku anilinky. Jsou staré. 3 roky? 4 roky? Hmm... Nevím. Hlavní je, že fungují. Kompozice javorových listů. Sakra. Já bych si dala palačinky s javorovým sirupem. Ne. raději vafle. Hmm. Budu muset brzy navštívit mou oblíbenou kavárnu. Od anilinek k jídlu z kavárny? Asi jsou přece jenom jedovaté.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Menší vzpomínka na Slunce, seno, jahody. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Škopková: Cos jim dal?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jirka Škopek: Anilinový barvičky...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Škopková: Cože, Jaký že barvičky?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jirka Škopek: Ty, co s nima malujeme ve škole, ty jedovatý.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Škopková: Šmarjápano, von nás chtěl votrávit všechny... Kolik jsi jim toho dal?!</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jirka Škopek: Jenom zelenou a modrou. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Škopková: Se s nima piplám, koukám jim dát kdoví co do huby, a von je bude likvidovat barvičkama zelenejma jedněma votrávenejma! Ale já se s tebou zlobit nebudu, počkej, až táta vystřízlivý, ten ti jich nandá!</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifcyAV7CSKtYlLIJs-jdQxf6Zt7NkeE_aQjpGchHW10_LoeDUpixUHrBkMbvb-t2vDORhXedW3pfekkbL6Yis09taenMPqgjxHoqHQS8H8PqQ2HotE0Jmtalg0A0z3hEE0N8rYx3uBGuY/s1600/IMG_20160528_130311.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifcyAV7CSKtYlLIJs-jdQxf6Zt7NkeE_aQjpGchHW10_LoeDUpixUHrBkMbvb-t2vDORhXedW3pfekkbL6Yis09taenMPqgjxHoqHQS8H8PqQ2HotE0Jmtalg0A0z3hEE0N8rYx3uBGuY/s320/IMG_20160528_130311.jpg" width="222" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Snad (ne)otrávená se Malá Marioneta prozatím loučí.</span></div>
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-48956773349871362012016-07-03T17:19:00.002+02:002016-07-03T17:19:39.224+02:00Světe, jsem co nejsem<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rok se s rokem sešel. Jeden rok. Jeden společný život. Pár odžitých měsíců jednoho páru. Jeden rok od konce a jeden rok od startu. Dva nezapomenutelné dny. Tři životy. Změna. Obrat. Co teď? Stagnace? Stereotyp? To ani náhodou. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Změna přišla. Změna trvá. Já přetrvávám. Nepřežívám. Žiju! Konečně.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Není čas se nudit. Není čas plánovat. Vše se děje teď. Hned. v této vteřině. V tomto okamžiku. Není čas se zastavit. Není čas na stereotyp. Miluju tu rozmanitost. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co mám na každém dni ráda? Že každý den je jiný. Každý den se posouvám dál. Jako samostatná bytost. Jako pár. Jako dva lidé jen mohou. Jak se jako jednotlivci snažíme. Tak dva lidé jednou cestou. Společně. Bez zátěže. Bez odpovědnosti. Volně a svobodně. Šťastně a s úsměvem.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Touha. Vášeň. Vztek. Hádky. Mlčení. Milování. Láska.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Souznění. Spolu i od sebe. Myšlenky na NÁS.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jsem šťastná.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Milovaná Malá Marioneta se prozatím loučí.</span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-60902816771090673452016-06-27T14:57:00.000+02:002016-06-27T14:57:54.741+02:00Světe, jsem marod<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> Jo. Už je to tu zase. Jsem marod. Byla jsem nakažená. Podchlazená. Naštvaná. Takže prostě a jasně jsem prošla kolem nemocného člověka. Zmokla jsem. A moje nervy bouchly ve stresové situaci. Jedno s druhým. A máme tu trojku. Trojku faktorů k nemoci. Fuj.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A tak se během jednoho dne ze mě stal pacient. PacientKA. A můj Milý? Doktor. Kuchař. Správce bytu. Číšník. Listonoš. Uklízeč. Pradlena. Myčka. A hlavně- starosta a pečovatel.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ložnice zůstala ložnicí. Z obýváku se stal nemocniční pokoj. (No. Do toho to má daleko. Mám tu luxus. Telka. PC. Mob.s App. WiFi. No prostě vše, co nemocná žena od Ajtý muže potřebuje. Ale hlavně pohodlný gauč. Peřiny. Teplý čaj. Časopis.) A v kuchyni? Jako by bouchla atomovka. Představte si, že se tak nudím, že už se těším na to až budu moct vstát z postele (gauče) a uklízet. Né že by to můj Milý dělal špatně. To NE. On je šikula. Jen... Šak to ženy znáte...</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">On je starosta. Kontroluje co jím. Kolik toho sním. Jak se cítím. Co potřebuju. Kupuje každé ráno čerstvé pečivo. Šunky a dobroty. Stará se. Pečuje. Vééélké DÍKY mému Milému.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Připadám si zase jako malá. Máma mi udělala koblížky. Né ledajaké. Ale nemocné koblížky. Teda ony ty koblížky nejsou nemocné. Jen jim tak říkám. Dělávala je, když jsem byla nemocná jako malá holka. Proto ten název. A vééélké DÍKY mojí mamince.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Marodná Malá Marioneta se (prozatím) loučí. Doufám, že vy jste zdraví...</span><br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-79659115973299514312016-06-24T14:35:00.002+02:002016-06-24T14:35:21.506+02:00Světe, ach ti muži<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Muži mě nikdy nepřestanou překvapovat. Tedy. Abych byla přesná. Ten můj mě nikdy nepřestane překvapovat. Velké štěstí, že mám překvapení ráda.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Chodit s klukem a navštěvovat se. Cajk. Společná týdenní dovolená. Cajk. Sestěhovat se. Cajk. Bydlet spolu. Sakra. Muž a žena v bytě 2plus1. Je kam se schovat. Je kam se zavřít. Je (v podstatě) kam utéct. Tedy ven, abych byla přesná. Ale tam je moc velké horko. Takže. Nic.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mám opravdu štěstí na svéhlavého muže. Menší problém ovšem je, že já jsem svéhlavá ještě trošinku víc. Opravdu jen o trošinku. Aby jsme se nehádali. On má svou hlavu a já svou. On má svoji pravdu a já svou. No. Ta moje pravda je VŽDY trochu pravdivější. Věta typu: Já ti to říkala- je klasický repertoár naší domácnosti.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Zjišťuji, že soužití s AjTý mužem je sranda. Musím přijít na problém v systému. Otestovat. Vyřešit ho. Provést aktualizaci. Sepsat manuál. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tak třeba úklid. Počkám týden. Ukážou se návyky. Zjišťuji problém v systému. Návyky nenalezeny. Vyzkoušíme to hezky: MILÁČKU, uklidíš PROSÍM koupelnu? Uklidil. Vyzkoušíme to příkazem: Ukliď koupelnu než přijdu domů. Neuklidil. Otestováno. Fajfka. Šlus. Vyřešíme to milým oslovením. Poprosíme. A co si budeme povídat. Odměníme. Odměnou provedeme aktualizaci návyků a je hotovo. A sepsání manuálu? Hmm času dost.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Každodenní výlety do metrixu mého milého jsou zárukou objevení nových planet jeho myšlení a černých děr v jeho pozornosti. Mám se na co těšit. Vesmír je nekonečný.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">(Ne)AjTý Malá Marioneta se loučí.</span><br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-2138587754465876532016-06-21T16:25:00.003+02:002016-06-21T16:25:39.561+02:00Světe, máme "rýmičku"<br />
Ahoj Světe.<br />
Tak jo. Chřipková epidemie útočí. Nic. Angíny, kam se podíváš. Podchlazení, raz, dva. Ale my? My máme smrtelnou chorobu. Rýmičku. Pšik se a pšik tam. Kapesníky útočí. Bacily se šíří. Zima. Horko. Teploměr. Zimnice.<br />
Z přítelkyně se stává matka přerostlého spratka. Čajíček, zázvorek, citronek. Jakmile přijde k rozumu je to čaj, zázvor, citron. Není při rozumu. Není při smyslech. Umírá. Má teplotu 37,2. No katastrofa.<br />
Cíl? Nerozmazlovat. Nešišlat. Nepřehánět. TV, PC, WiFi, App... to všechno dát. A? Vypařit se. On si poradí.<br />
Nejsem zlá. Když my ženy máme své každoměsíční AU. Opravdu velké AU. Co děláme? Bolí předek. Bolí zadek. Bolí hlava. Je špatně na těle. Na duši. A co musíme. Všechno. Vařit. Uklízet. Udržovat chod domova. Co musí ON? Hlavně se uzdravit.<br />
<br />
Pšikající Malá Marioneta se loučí. Čau.Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-28798360194233300472016-06-19T10:41:00.002+02:002016-06-19T10:41:33.653+02:00Světe, já nečtu myšlenky<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> A dost. To mi srdce říkalo. Stop nebo zastavím já. Infarkt? Intuice. Tu mám poslouchat. Řekla jedna čáryfučka. Poslechla jsem. A? ... Jsem bez práce. Ne vlastní vinou. Ne proto, že bych chtěla. Ne proto, že by mě vyhodili. Já odešla. Sama. Bez rozvahy. prostě čau.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Byla to pro mě škola. Novinka. Kurz. Chyba? Podcenění? Možná všechno dohromady. A možná ani jedno z toho. Nevím.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Můj šéf. Můj BÝVALÝ šéf. Byl příklad šéfa, kterého by nikdo nechtěl. A nebo by takový nechtěl být. Jedno řekl. Druhé myslel. To třetí zapomněl. A ve výsledku chtěl něco úplně jiného. A to se opravdu těžko pracuje. No ne?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A víš co ještě by šéfové neměli dělat, můj ty světe? Pomlouvat své zaměstnance před... no je jedno před kým, protože to vyjde nastejno. Můj Milý měl pravdu, když mi řekl, že každé stádo vede vůl. Sakra. Já řekla, že má můj Milý pravdu? Sakra. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A tak začíná nová cesta. Tak trochu DejaVu...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Opět nezaměstnaná. Opět hledající. Opět nadějeplná. A opět úplně v hajzlu se Malá Marioneta (prozatím) loučí.</span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-34971272626869367762016-06-19T10:25:00.000+02:002016-06-19T10:25:17.664+02:00Světe, jsem neúnavná<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Dnes ráno. Snídaně. Na snídani mám bábovku a kafe. Kafe jako vždy bílé. Nemám ráda černý. Bílé bych mohla pít pořád. Přesně odměřená zarovnaná lžička kávy. Né víc. Né míň. Přesně odměřená lžička a půl cukru. Né víc. Né míň. Do půl hrnku voda. Do půl hrnku mléko. Nejsem puntičkářka. Nejsem. Prostě ne. Jen je to přesná dávka. MOJE přesná dávka.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Takže. Bábovka a kafe. Ráda v kuchyni zkouším novinky. Myslím jako gastronomické novinky. A tak jsem objevila CHIA SEMÍNKA. Receptů, co všechno je možný z CHIA semínek udělat je asi tolik, kolikrát Babica za jeden svůj pořad řekne slovo "tohle". Prostě hodně. No. Takže jsem udělala bábovku z CHIA semínek. Prej to dává energii. Vitalitu. Dobrou náladů. To ostatně sklenice "pomedžusu" taky. No nic. Zkusila jsem to.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A viš co, světe? Na mě to působí asi moc. Nekecám. Jenom jsem snědla 3 kousky bábovky. Jenom 3 kousky. Začala jsem mít euforii. Celé dopoledne jsem něco dělala. Je odpoledne. Mám všechno hotovo. Já se nudím. A to je hrůza. Tolik energie a tolik nudy.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co mám dělat prostě co?</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jdu si dát sváču. Bábovka by bodla. Ha ha...</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Malá Marioneta s přemírou energie a dobré nálady se loučí.</span>Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-2344730012350607341.post-88990806880552904672016-06-19T09:59:00.000+02:002016-06-19T09:59:08.112+02:00Světe, mlčím<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ahoj Světe.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Je to chřipka. Jsou to hlasivky. Kapky. Čaje. Panadol. Sakra reklama.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mám zakázáno mluvit. Nejsem ukecaná. Jsem jen hodně upovídaná. Ano. Je to rozdíl. Moje tělo se rozhodlo přijít o hlas. Bacily se tak rozhodly. Hlasivky udělaly cvak. A bylo ticho a tma. Bylo to v noci. Byla tma.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Felčarce stačilo ukázat. Pochopila. V lékárně jsem zamávala na pozdrav. Zamávali. Pochopili. Soucitně se usmáli. Jsem dobrá. 4 semestry znakového jazyka přece jenom k něčemu byly. (no i když...)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V práci jsem ukázala neschopenku. Chtěla jsem promluvit. Nešlo to. Pochopili. Politovali. Zamávali.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">2 dny nemluvím. Můj Milý si užívá tiché domácnosti. V tomto případě ji nemáme proto, že by něco provedl. Proto ta velká radost. Nemůžu nadávat. Nemůžu komunikovat. Jsem prostě zticha. Nebaví mě to. Je to nuda. Chci mluvit. Nemůžu. A těch telefonátů, co skončilo v hlasové schránce. Jen doufám, že to nebylo nic důležitého.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mohu potvrdit studie o tom, že muži toho namluví o hodně (HODNĚ!!!) míň než my ženy. Bylo to jen pár vět.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">- Ahoj, jak ses dnes měla? (stačilo ukázat facebookový like)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">- V práci OK. (odpověď na mou otázku, kterou jsem musela napsat na papír)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">- Večeřelas? (aspoň je na to odpověď ano/ne- pohyby hlavou nahoru/dolů, doleva/doprava stačí)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">- Dobrou noc. Miluju tě. (spojení palců a ukazováčků ukazuju tvar srdce- pochopil)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dnes už můžu mluvit. Psst. Můj Milý to ještě neví. Prý se těší až bude z páce doma. A to ještě neví, co ho čeká. Po mých 2 dnech mlčení to bude slovní tajfun.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Už teď ho lituju. Aspoň se pro změnu bude těšit do práce. Počítače jsou naštěstí potichu. Kromě hučení procesoru. Jak říká můj Milý muž.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tiše hlučná Malá Marioneta se prozatím loučí.</span><br />
<br />Petra Marionetahttp://www.blogger.com/profile/13211100012431520771noreply@blogger.com3