sobota 15. dubna 2017

Manželství aneb, co když láska nestačí?


Ahoj Světe.

Mám pár otázek. Jste vdané? Pokud ano, jste šťastné? Pokud ne, jste šťastné? Nebo snad nešťastné? Proč je manželství spojeno s tak nespecifikovatelnou emocí jako je "štěstí" ? Co znamená mít šťastné manželství? Může být ze šťastného vztahu šťastné manželství? Nebo se to jen tak říká? Kolik neštěstí je ve šťastném manželství? O co tu vlastně běží? Jak je možné, že páry, které jsou spolu i deset let se rozhodnou utratit peníze a ztratit popřípadě pár nervů, za jeden den (ve kterém je největší slávou to, že podepíšou papír) a půl roku nato se rozvedou? Proč? Proč to bez papíru fungovalo a po podepsání už ne? Sakra a proč se tomu vlastně říká MANŽELSTVÍ?

Opravdu takový detail, že podepíšu papír mě změní? Možná i proto to nechci. Nebo chci? 
Muži berou vztah jako celek. Celek dvou lidí. Na jednu hromadu hodí "TO PĚKNÉ" a na druhou hromadu hodí "TO ŠPATNÉ". A ve výsledku to stejně POMÍCHAJÍ. 
To my ženy máme taky tyto kategorie. Ale my v nich máme i podkategorie. Bod pro nás? To asi těžko.

Jsou dny, kdy si říkáte: Jo, nevzít si toho chlapa, to by byl hřích. A jsou ty dny, kdy si říkáte: Hmm radši ne. Pak o tom pár dní přemýšlíte a stejně nedospějete k žádnému závěru. Ehm DNY? Já zmiňuji dny? Vždyť se to někdy odehrává i během jedné hodiny sakra. A ono se názor změní i třeba během vteřiny nebo jediného pípnutí SMS na jeho telefonu.



Manželství je o pravidlech. Souhlasím s tím, aby si každý pár nastavil svá vlastní pravidla. A to je možná ten důvod k rozvodu. Stanovení si pravidel v zápalu euforie a zamilovanosti svatebního dne a jejich následné nedodržení. Možná si chlapy řeknou: No co, už si mě vzala bude se mnou v dobrém i ve zlém a tak ji mám jistou. Pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala. A najednou jsou ze svatebního slibu jen slova a všechno je pryč. 
Romantika se vytrácí. Už to nejsou rande plná očekávání. Už vás nezve na večeře nebo do kina jen tak. Nekupuje kytky jen tak. Pokud je teda vůbec někdy kupoval. Už nedělá ta romantická gesta. Už se v podstatě o nic nesnaží. A máte pocit, že vás už vůbec ničím nepřekvapí (maximálně tím, že vás naštve- ale to už pak není překvapení, ale realita každého dne). A tak si říkám, že k tomu někdy stačí jen společné bydlení.

V manželství se má budovat společný život. Mají se na něm podílet oba dva. Protože oba dva teď tvoří celek. Jako celek rozhodují a jako celek fungují. I když oba chtějí něco jiného měly by se shodnout na kompromisu
Co když tím, že ho nechci omezovat ubližuji jen sama sobě?

Možná, že by ženská mysl měla zahodit všechny podkategorie a uvažovat jako muž. Možná by měla taky vidět jen dvě strany jedné mince a né všechny ty halíře, ze kterých se koruna skládá.

A tak se já (asi moc o sňatku přemýšlející) Malá Marioneta ptám: Jaké jsou KLADY a ZÁPORY manželství? Proč v tom někdo vidí něco tak ÚŽASNÉHO a jiný něco tak ZBYTEČNÉHO? Co když LÁSKA nestačí?...










Žádné komentáře:

Okomentovat