neděle 10. července 2016

Světe, pěstuju kytky. (Ne)Úspěšně...


Ahoj Světe.
 Miluji kytky. Jejich barvy. Jejich vůně. Jejich tvary. To, jak zútulní byt. To všechno je moc pěkné. Ale je tu jeden problém. Neumím se o ně starat. Bohužel. Zalévání. Přesazování. Hnojení. To na mě není. Fakt ne. Někdy si říkám, jaké umění to je být květinářem. Jen si to představ Světe. Musíš znát druhy kytek. Jejich členění. Jejich údržbu. Jedna potřebuje teplo. Druhá zimu. Světlo. Tmu. Víc vody. Míň vody. Neskutečně moc vody. Žádnou vodu. 
Vždyť kytka je takový domácí mazlíček. Až na to, že ji nehladíte. Nemazlíte se s ní. Nešišláte na ni. Nehlídá vás. A nekomunikuje. Teda asi ne. 

Koupila jsem si ORCHIDEJ. No jo. Ta se ke mě moc nehodí, když se neumím starat o kytky. Ale když ona byla tak pěkná. Ale když opadaly okvětní lístky- už pěkná nebyla. Směr odpadkáč.
Koupila jsem si FIALKU. Zdechla (líp to popsat opravdu nejde). Směr odpadkáč.
Koupila jsem si NARCISKY. V květináčku. Zalívala jsem a zalívala. Rostli a rostli. Až mi přerostly přes hlavu. Směr popelnice (do odpadkáče by se nevešly).

Řekla jsem si že na to půjdu jinak. Můj kreativní mozek si totiž vymyslel jednu věc. Že jsem prokletá. Ano. To se stává. Teda já jsem prokleta v hodně věcech. Proč né ve výběru kytek. Prostě si vždycky vyberu kytku, která se rozhodne zvadnout. Takže v podstatě bych za to nemohla já. Kdybych si třeba vybrala tu nalevo. Nebo tu napravo. Nebo tu vzadu. Nebo dokonce nějakou jinou. Nestalo by se to. Hmm to jsem ve fázi dedukce. Teoretické smýšlení nad ničím. To by mi šlo.

A tak jsem na to šla jinak. Teď už konečně řeknu jak. Začnu pěstovat BYLINKY. Jsou užitečné. Můžu je dát do jídla. Nebudou jen na okrasu. Když zvadnou tak je usuším. Můžu předstírat, že jejich zvadnutí byl záměr. A pěkně voní. V obchodě jsem zjistila, že jsou všechny sazeničky do hlíny. Kdo by se piplal z hlínou. Sakra. Ale pozor. Taková řeřicha. Hmm ř-e-ř-i-c-h-a. To je něco jiného. Stačí mokrá vata. Oujééé.
A tak jsem pěstovala řeřichu. Vyrostla poměrně rychle. Měla jsem radost z úspěchu. Nevydrželo to dlouho. Udělala jsem šmik šmik. To šmik šmik bylo proto, abych si měla co dát na chleba s pomazánkovým máslem. Šunku jsem zapomněla koupit a Vítěz taky. Klasická prekérka naší domácnosti pošuků. Hrabe vám- pojďte k nám. 
Nakonec jsem si koupila bylinky v hypermarketu. MÁTU a BAZALKU. Jsou to asi 3 měsíce. A ŽIJOOOOU. 

Do obýváku jsem pořídila KAKTUS. Malý kaktusek. Malilinkatý kaktusíček. Aby mě za předčasný odchod na věčné časy ještě za trest nepopíchala za to, že jsem se o něj "špatně" (jestli vůbec) starala.

A nakonec jsem si teď nedávno koupila tuhle krásnou kytičku.


Je to prosím NETŘESK. Prý patří mezi sukulenty. Stejně jako kaktus. To znamená, že nepotřebuje každodenní péči. Oujéééé. 
Celá HAPPY jsem si ho donesla domů. 
Vítěz: "Jú máme další kytičku na vyhození." 
Já: "Né. Na Chvilkovou výzdobu." 
Vítěz: "Ty jsi jako tu kytku koupila i s pavučinama? Lepší jako v tom obchodě neměli?"

Co dodat. Asi jen jediný. Hrabe vám- pojďte k nám. 

Malá Marioneta se bez ždibíčka citu pro pěstování něčeho tak nadpřirozeného jako jsou kytky prozatím loučí.


Žádné komentáře:

Okomentovat