Ahoj Světe.
Právě se dostávám do té fáze těhotenského období, kdy je potřeba, aby měl můj manžel pochopení pro mé těhotenské chutě. Nejde o to, že do sebe láduju páté přes deváté. Ani o to, že jím to, co jsem dřív nejedla, nebo že jím to, co nemá rád on. Jde o to, že mi nedokáže obstarat přesně TO, na co mám chuť. A to je problém.
Tak například nákup. Když si potřebuji něco koupit, tak si to prostě koupím. A basta. Mám chuť na čokoládu- koupím čokoládu. Mám chuť na paprikové brambůrky- koupím si paprikové brambůrky (ano já vím, že je to nezdravé, ano já vím, že bych neměla, ano, ano, ano). Problém nastává v okamžiku, kdy mám na něco chuť a ono to není doma. Jsou 4 hodiny odpoledne. Doma nikdo. Obchod daleko (rozumějte sejít schody z 2. patra a přejít ulici je pro mě teď v tom kymácivém stavu opravdu daleko). A tak co udělám? Napíši sms manželovi:
MILACKU MAM CHUT NA COKOLADOVY DORTIK STOP KUP HO PROSIM PO CESTE Z PRACE STOP VEM KLIDNE DVA STOP MOC TE MILUJU STOP
Je 16:55 a manžel vchází do dveří. Běžím, jak smyslu zbavená. Očekává pusu na uvítanou a já očekávám krabičku se zákusky. Čekala jsem na ně neuvěřitelných 55 minut. Dávám manželovi rychlou pusu a natahuji ruce. Dostávám dva měkké neforemné trojúhelníky zabalené v alobalu do rukou. Co to sakra je? Celá zkoprnělá si je prohlížím. Můj zmatený výraz dává manželovi tušit, že potřebuji vysvětlení a tak povídá: "Zbyli mi od oběda dva kousky pizzy, tak jsem ti je donesl." Já: "A kde jsou ty dortíky?" Manžel: "Jo ty, no já do cukrárny s tou pizzou nešel."
A tak mi proletí v hlavě myšlenka- Hmm asi budu vdovou...
Asi týden na to se stala podobná situace. Píši manželovi podobně laděnou sms s tím, že mám děsnou chuť na hranolky s kečupem. Vedle v obchodě (ano, po předchozí zkušenosti s dortíky jsem se přemohla a odkutálela jsme se do obchodu) nemají hranolky do trouby. Jen do fryťáku. A ten my jaksi nemáme. Přesně mu tedy popisuji značku hranolek, které má koupit. Dokonce i to, že tam musí být napsané nebo nakreslené, že jsou do trouby. Pro případ, že bych ho zmátla píši, že kečup doma máme. Posílám sms o velikosti 4 sms a popisuji opravdu vše detailně (to proto, aby pak nemohl říct to jeho- "ale to jsi neříkala"). Jako odpověď mi zapípá- "OK". Juchůůů budou hranolky.
Muž vchází do dveří. Tentokrát hned dávám pusu a čekám. Nic neříkám, jen čekám.
"Něco jsme ti donesl." Sakra zrovna teď mě napíná. Zrovna když jde o jídlo. A zrovna, když už začínám nervačit a moje chuťové buňky se můžou zbláznit, tak z batohu vytahuje plastovou misku plnou čerstvých jahod.
"Jahody, hmm super. A teď mi dej ty hranolky." Už jsem velmi, ale velmi nedočkavá.
"No žádný hranolky nemám. Ráno na trhu jsem ti koupil čerstvé jahody. Jsou zdravější než hranolky."
A tak mi proletí v hlavě myšlenka- Hmm jsem vdovou...
Musím ale uznat jednu věc. Už se zlepšil. No opravdu. Už je na lepší cestě. Zrovna minulý týden jsem mu psala, aby koupil 3 modré zakysané smetany. Donesl 2 modré smetany na šlehání. Vidím úspěch v tom, že je to aspoň ta SMETANA. Jo a trefil barvu. To si zaslouží metál.
Já ho prostě miluju. A když ho miluješ, není co řešit. No ne? Dokonce ani to, že udělá špatný nákup. Máme celý život před sebou, a tak mám dost času ho to naučit.
Stále hladová Malá Marioneta se prozatím loučí.
Jéé, to je jako já při mensezu! Zrovna jsme byli s přítelem na chatě, když jsem to dostala. Široko daleko žádnej krámek, jen hospoda asi 4 kiláky daleko. Tak jsme se jednoho večera vypravili. Předtím jsem mu jaksi taktně naznačila, že "Pokud tam nebude čokoláda, tak si mě nepřej." Měl štěstí a měli jí... Jinak bych byla celej večer moooc příjemná :D
OdpovědětVymazathttps://gingerjannie.blogspot.cz/