sobota 7. října 2017

Světe, budeš mít nového obyvatele


Ahoj Světe.

Jak jsem psala v předchozím článku (Osud bere, osud dává...), jsem vyklidněná. Už. No, až teď.
Stalo se to rychle. Stalo se to nečekaně. Stalo se to. A to je to hlavní.
První se nám stalo, že jsme se rozhodli mít miminko. Bylo to rozhodnutí nás obou. Bylo to spontánní a pro mě trochu nečekané. Nečekané proto, protože to můj AjTý muž chtěl víc než já. Já také chtěla. Moc. Jen jsem čekala na tu správnou dobu. Ale, co je to ta správná doba? Kdy přichází? Jak to zjistím? Řekne mi to někdo? Jak to poznám?
A tak se stalo. Ale nedopadlo. Mimoděložní potrat. Naštěstí brzo a naštěstí rychle. Pan doktor mi řekl, že se klidně můžeme snažit dál. Nemusíme na nic čekat. Je možné, že se to povede brzo. Je ale možné, že se to povede za hodně dlouho. Je ale možné i to, že se to nepovede vůbec.
Plakala jsem. Zlobila se. Nadávala. Světe, já byla sprostá jako dlaždič. Vztekala jsem se. Trápila jsem se. Můj muž byl mým osobní hromosvodem. 
Vzdala jsem to. A nakonec jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla. Smířila jsem se. Měla jsem a MÁM svého AjTý muže. Mám poklad nad všechny poklady světa. Mám HO.
A tak jsme se domluvili, že nebudeme tlačit na pilu. Ha Ha pilu...Ha Ha tlačit (no jo, i když je mi pětadvacet jsem mírně infantilní- no a co jako...).

A co osud nechtěl, onemocněla jsem. Zase mi odešli hlasivky. Zase bylo u nás ticho (veselá příhoda na toto téma v článku s názvem Světe, já mlčím). Muž si užíval klidu. Já šílela, že nemůžu mluvit. Střídali se u mě nálady jako na houpačce. Do toho jsem to měla dostat. Antibiotika mi dělaly zle. Pořád mi po nich bylo špatně. Muž odešel ráno do práce. Polibek, pohlazení, pac a pusa a já osaměla. No, už mi bylo trochu líp. Co budu dělat? Já se nudííííím. A já se děsně nerada nudíííím.... 
Tak se kouknu, jak dlouhý mám zpoždění. Jak počítám tak počítám. 3 týdny. To je kravina. Ale po potratu je to asi normální. Než se hormony zklidní. Než se to dá všechno do pořádku. Rozhodla jsem se to neřešit. No ale nedalo mi to, že jo. A tak jsem si vzala test, který byl v krabičce poslední. Byl tam poslední. To už bylo znamení. Ale my si řekli, že na to nebudeme tlačit. No, netlačím na to. Jen prostě využiji test. Přece jenom má taky nějaké datum spotřeby. Tak ho prostě spotřebuju. A tak jsem spotřebovávala. 
Čůrala jsem. Proužek jsem nechala na vaně a šla si umýt zuby. Nebudu u toho sedět a hypnotizovat to. Nemá to cenu. Bude to negativní. Kašlu na to. No prostě uvidím jednu čárku vyhodím a život jde dál. Dokonce jsem na to i zapomněla. Nechala jsem ho tam prostě jen tak ležet.
Pak jsem si vzpomněla. Koukla. Byli tam dvě čárky. Málem jsem si vymrkala oči. Ehm vidím dobře? Viděla jsem.


Co teď. Celá šílená jsem chodila po bytě s počůraným proužkem v rukách. Z koupelny přes chodbu do kuchyně. V kuchyni otočka a zase přes chodbu do obýváku. V obýváku otočka. Pres chodbu do ložnice. Z ložnice přes chodbu do koupelny. A znovu a znovu. A znovu. Ani nevím kolikrát jsem tu naši 3+1 prošla. Asi hodně krát. 
Chodila jsem se slzami v očích. Plakala jsem radostí. Štěstím. Vyděšením. A pak... Pak jsem se začala hroutit. 
Aaaaaaaa! Co mám jako teď dělat. Volat? Kam? Komu? Musím k doktorovi. Kdy? Teď? Pak? Kdy pak? Třepaly se mi ruce. Celá jsem se třepala. Ty krávo blbá chtělo by to ještě jeden test na ověření. Ale co ověřovat. Je to jasný. Nálady. Nevolnost. Naplá prsa. Zpoždění. A dvě čárky. Ty krásné dvě čárky. 
Až jsem to vstřebala. Asi tak po 3 hodinách a jedné kávě. A po těch následovných výčitkách, že jsem pila kávu. A po tom, jak jsem si sypala popel na hlavu, jak jsem nezodpovědná, když piju kávu. A po tom, jak jsem blbá, že si něco vyčítám, že je teď hlavní být v klidu. Jsem začala přemýšlet o tom, že můj AjTý muž to vlastně ještě neví. 

A o tom, jak jsem mu tu novinku oznámila si počtete příště. 

Očárečkováná Malá Marioneta se prozatím loučí...


6 komentářů:

  1. Moc gratuluju! Vtipnej článek.:) Měla jsem to tak podobně. Mám už dvě děti, ale těhotná jsem byla třikrát. Prostřední těhotenství nedopadlo, taky jsem otěhotněla po potratu HNED. A taky jsme netlačili na pilu. :) A kafe můžeš v klidu dál, neboj. Když jich nebude pět za den, tak je to v pohodě. Tak užívej těhotenství!

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásné :) gratuluji a hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat
  3. A jaký měly vliv antibiotika? Nebo jsem to špatně pochopila?

    https://gingerjannie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vliv? No měla jsem je, abych si vyléčila anginu. Hned, jak jsem zjistila, že jsem těhotná jsem je přestala brát. :)

      Vymazat