sobota 4. června 2016

Na poště jsou všichni šílení

Ahoj Světe.
 To je pecka. Hurá. Došel mi dlouho očekávaný balíček. Už jsem si myslela, že se nedočkám. A najednou. Je tu. 
Celý den jsem byla doma. Zvonek máme v pořádku. Zvoní. Drnčí. A co víc. Je hlasitý. Někdy jsem prostě natolik uzavřená ve svém světě, že nevnímám. Tentokrát jsem vnímala. A dost pozorně. Věděla jsem, že přijde balíček. 9:00 nic. 10:00 nic. Celé dopoledne. Nic. Celé odpoledne. Nic. Sakra. V 18:00 mi to nedá (vydržela jsem dlouho). Jdu se podívat do schránky. Ve schránce lísteček. 
"Jelikož jsme Vás nezastihli doma, vyzvedněte si prosím svůj balík na poště. S pozdravem Česká pošta."
Hmm. Fajn. V levém horním rohu papírku byla napsaná hodina 10:30. Prý v tu dobu údajně zvonili. Já nic neslyšela. Nebyla jsem ve svém světě. Neměla jsem sluchátka. Byla jsem přítomná. Až moc přítomná. Sakra. Hmm. A byli tu přesně 10:30. Ne 10:29 ani 10:31. Prostě 10:30. Zajímavé.
To, že pošťačky u nás ve městě vám dají do schránky poštu pro vašeho souseda. Už jsem si zvykla. Dokonce (a to já mírný autista) jsem si zvykla i na to, že se změnilo prostředí pošty. Teď abych si zvykala na to, (upozorňují já mírný autista), že pošťačky prostě nezvoní.
Co si myslet? Já mírný optimista jen to, že asi neumí zvonit. Jsou zmatené a nepoznají zvonek. Neumí ho stlačit. Neumí ho použít. Asi by jim měl někdo doporučit vysokou školu zvonařskou. Dnes jsou vysoké školy snad na všechno možný, tak proč by nemohly být na tohle? Kdo by to platil? My daňový poplatníci přece. 
Hodila jsem se do klidu. Venku krásné. Slunce svítí. Praží. Projdu se na poštu. Udělám něco pro své tělo a prostě se projdu. 
Příchod na poštu. Lidí jako srač** (smetí). Vydýchaný vzduch. Horko. Smrad. To vydržím. Mysli na ty hodinky v tom balíčku Malá Marioneto. Mysli na ně. Na co? Je tu takový smrad od toho pána po mé pravici, že už nemůžu ani myslet. Fuj. 
Vytisknu lísteček. Čekám. Pořadové číslo 152. Čekám. Na obrazovce bliká 137. Má to cenu tu vůbec čekat? Naštěstí to šlo rychle. Na obrazovce bliklo 152. Jdu k okýnku. U okýnka- žena? holka? dáma? paní? Pán??? Prostě TO. No je mi to fuk, hlavně ať mám svoje hodinky. Na polokošilovém stejnokroji vysačka- ZAUČUJI SE. Sakra. TO kouká na papírek z mé schránky. Tohle jste měla ve schránce?- Ano. odpovím. Prosím občanský průkaz. Dám občanský průkaz. Cvaká do pc. Klik...Klik...Klik... Sakra to je doba. Ale já vás tu vůbec nemám slečno (ano Světe, jsem SLEČNA). Podívejte se prosím ještě jednou- říkám já. TO se kouklo znova. Nasadilo si to brýle, co TO mělo na hlavě. Sundalo to brýle, co TO mělo na hlavě. TO si nasadilo brýle, co TO mělo na krku. TO se kouklo znova. Aha ano. Řeklo TO. A odpochodovalo to do skladu. 
Světe. Chápu. Je to malý balíček. Velký sklad. TO se ZAUČUJE. Chápu. Ale 20 minut? Děláš si srandu? Ten vydýchaný vzduch. To horko. Ten smrad. To snad nevydržím. 
TO přišlo i s balíčkem. Hurá. Nemyslela jsem si, že snad někdy ráda uvidím TO. Stalo se. TO mi dalo balíček. TO mi dalo občanku. TO si ode mě vzalo peníze. Ale JÁ musela připomenout, že musím podepsat převzetí. TO vytisklo papírek o převzetí. TO se dívalo na papírek o převzetí. JÁ natáhla ruku přes okýnko. Vzala jsem si lísteček. Podepsala. Poděkovala. Řekla na shledanou. Odešla. 
Za co jsem to děkovala nemám ani páru. 
Po další úmorné procházce zpátky domů po slunci jsem si konečně rozbalila balíček. A víš co Světe? Hodinky přišly. Byly krásný. Ale vůbec to nebyly ty, co jsem si objednala. To znamená jediný. Reklamace. Kam se musím vrátit? Na poštu. Sakra. 

10 komentářů:

  1. Jo tak to stejné se stalo i nedávno mě :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ako vidím, nielen na Slovensku pracujú na pošte blázni ale i tam u vás :-). Pravdu, ak sa niekto zaučuje mi nevadí, veď každý sa učíme, viac mi vadia nepríjemné tváre a vrieskanie po ľuďoch. Tiež som o našej pošte už raz článok napísala:

    Nech žije slovenská pošta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že takové "šílenosti" nás inspirují. ;)

      Vymazat
  3. Super článek, moc jsem se pobavila. Jen bych přidala nějaké fotky na oživení. Přejí hodnĚ štěstí v blogování. Purpelinstyle

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotky dávám na mé fb: https://www.facebook.com/Mal%C3%A1-Marioneta-1799766333590156/?fref=ts
      Postupem času se objeví i tady. :) Budu ráda za podporu na fb a případné doporučení přátelům. :)

      Vymazat
  4. Taky jsem se již několikrát setkala s neochotou české pošty. Proto si veškeré balíčky nechávám dovážet na nejbližší poštu, abych nemusela zbytečně čekat doma a pro balíček si tak mohu dojít kdy se mi zrovna chce. S nikým se hádat nechci a dokazovat, že jsem byla tou dobou je pod mojí úroveň. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ja se musim priznat, ze s postou mam kupodivu docela dobrou zkusenost, asi jako jedna z mala :D

    OdpovědětVymazat
  6. Páni, jsem vážně ráda, že jsem na tvůj blog narazila, protože máš strašně dobrý styl psaní a skvěle jsem se při čtení pobavila :D S poštou už mám vlastní zkušenosti - kamarádka bydlí ve městě a jim to dělají taky. Prostě jen hodí lísteček a pojďte si to vyzvednout, ani nezazvoní. Já bydlím na vesnici a u nás pošťačky zvoní kolikrát i víckrát, pokud člověk nejde hned. Občas i volají anebo troubí, takže je člověk jen tak nemine :D Ono je to ale stejně občas na nic, no :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Vážím si toho. Všechny nové články a fotky vždy uveřejňuji na svých fb stránkách. https://www.facebook.com/Mal%C3%A1-Marioneta-1799766333590156/
      A další takový extrém. Buď nezvoní vůbec a nebo moc. :D

      Vymazat