pátek 22. července 2016

Světe, jsem z čeledi hysterických bláznů...


Ahoj Světe.
 Jsem pošuk obecný. Ne. Nejsem. Jsem pošučKA obecNÁ. Já nemůžu být obecná. Jsem pošučka nenormální z čeledi hysterických bláznů.

Dneska ráno. Vstanu z postele. Dobře vyspaná. Dobře probuzená. Bez budíku. Prostě lážo plážo. Epes rádes. Prázniny. Sluníčko. Kafíčko. 
V kuchyni situace jako ve válečné zóně. Ach jo. Můj AjTý muž si asi myslí, že mám toho láža a pláža asi moc. No co. Napřed si udělám kafe. A až se u snídaně vyrelaxuju z toho osmihodinového spánku, tak to uklidím. 
Najednou se vedle mého hrnku na kafe něco pohnulo. Sakra. Uklidni se Marionetko. To má racionální vysvětlení. 

Včerejší program na večer- sledování hororu. nebyl opakuji OPRAVDU nebyl dobrý nápad.

Rozhlédnu se a kde nic tu nic. Zase blbnu. No, že mě to překvapuje. 
Sakra. Zase se tu něco pohnulo. Podívám se pořádně. Ono se to vážně hýbe. Jakmile si to mé mozkové (ještě trochu ospalé) buňky uvědomí začnu křičet. Nekřičím. Řvu jako tur. Neřvu. Ječím. A to tak moc, až mi samotné málem zalehne v uších. Ječím dokonce tak moc, že jsem sama překvapená, jak zní můj hlas v dané tónině. Hmm zajímavé.
Jakmile se uklidním vrátím se do kuchyně. No jo. S tím křikem jsem běhala po bytě. No běhala. Ha. To je silné slovo. Prostě jsem se z toho leknutí přemístila do jiné části bytu. 
Celá bez sebe píšu mému AjTý muži: "Máme doma rybičku. Teda ono to nevypadá jako rybička ale je to rybička. Taková ta, co vypadá jako malá žížalka, ale není to žížalka. Normálně to lozí v koupelně, ale nám to lozí po kuchyni. Chápeš? Ono je to vlastně takový brouček, ale bez křídel. A vlastně to asi není brouček. Sakra nejsem entomolog. No myslím, že teď mě nechápeš už vůbec. Ale můžeš být hrdý. Zavraždila jsem TO sama." 
Po odeslání dané zprávy jsem si to po sobě přečetla. Začala jsem se smát.
Po odeslání dané zprávy jsem si představila jeho záchvat smíchu. 
Po odeslání dané zprávy jsem si vzpomněla, že se té sviňuše říká rybenka



A tak to shrnu asi takto:
Mám AKAROFOBII (strach z hmyzu, z kousnutí hmyzem). 
Mám APIFOBII (strach ze včel). 
Mám ARACHNOFOBII (strach z pavouků). 
Mám DIPROFOBII (strach z dvoukřídlého hmyzu).
Mám ISOPTEROFOBII (strach z termitů).
A bohužel k tomu všemu ještě mám FOBOFOBII (strach z vlastního strachu). Ironie ne?

Ale můj AjTý muž může být rád, že nemám KYBERFOBII to by měl se mnou ten život mnohem, ale fakt MNOHEM těžší, než to má teď. 

Šťastná Malá Marioneta... (Z toho, že má muže který miluje pošučku nenormální z čeledi hysterických bláznů. Mě.) ... se loučí.


1 komentář:

  1. Tyhle potvvory mě děsí vždycky, když jdu v noci na záchod!

    OdpovědětVymazat