Ahoj Světe.
Asi blázním. Nebo se brzo zblázním. Připadám si jako kolovrátek. Neustálé opakování jedné věci. Jedné fráze. Jedné informace. Jedné situace. Dokolečka dokola. Až se točí hlava. Až mají hlasivky maxi volume doprava. A až ušní bubínky praskají a lidé z okolních bytů nevěřícně poslouchají, jak je možné, že někdo tak malý má TAKOVÝ hlas.
Nechci být jako jedna holka z jednoho páru, co znám. Nechci být jako jedna holka, která ztratila sebe. A nechci být jako jedna holka, kterou kluk ztratil. A nechci být jako JEDNA.
Číslo JEDNA. Sledování TV- nuda. Hry na PC- nuda. Válení se na gauči, když má hodně energie- nuda.
Číslo DVA. Zapíná televizi po příchodu domů. Nesleduje ji. Nevnímá hlasitost. Nevnímá obraz. Nesoustředí se. Hlavní je, že je zapnutá. Hry na PC- vrchol vymoženosti. Nejideálnější trávení volného času.
Ráno trocha klikaček. Aby náhodou imaginární příšerka neodešla na věčné časy někam mezi ty nuly a jedničky počítačové sítě. Dopoledne zabíjení zombíků. Lezení na střechy. Skákání. Hopsání. Utíkání. Trocha kardio cvičení.
V poledne- světe div se- oběd. Reálný oběd. Ten, který voní a chutná.
Po obědě- imaginární postavička má taky hlad přece. Nakrmit. Dát postavičku hrát/bojovat/dobývat/zabavit. Potom je vyhlášená válka o Německo. A tak se startují tanky. Svolává se porada. Vymýšlí se strategické plány. Než se něco vymyslí tak DVOJKA odrovná pár zombíků. Prý aby se uklidnila, než se amatéři domluví. Následuje čurpauza. A jdeme do boje. Celé odpoledne JEDNIČKA slyší- klik, cvak, klik, klik, cvak, cvak. Sem tam bouchnutí pěstí o stůl. Aha- prohrál. Ha ha.
Najednou se stmívá. Začíná večer. DVOJKA si začíná všímat okolního dění. Vstane od stolu. Protáhne se. Podívá se na JEDNIČKU. JEDNIČKA nejeví známky života.
Známky života pro DVOJKU.
A tak když DVOJKA vidí nezájem/otrávenost/znuděnost. Uvědomí si, že dlouho nezadal aktivitu svojí postavičce. Vstane a jde to napravit. Proč? Protože se blíží večer. Postavička má hlad. Možná se jí chce spát.
Následuje další boj se zombíky. Startování tanků. Boj o Německo. Zaměřuje. Míří. Pal.
A co děla celý den JEDNIČKA? Čeká až si DVOJKA udělá čas. DVOJKA si ale čas neděla. Vždyť vidí, že se JEDNIČKA skvěle baví. Ach ta naivita lidí, kteří jsou lapeni v metrixu.
JEDNIČKU tohle už ale nebaví.
DVOJKA by měla vědět, že JEDNIČKA má reálné nožičky. Tyto nožičky se nedají upravit cvako-kliknutím. Tyto nožičky rády běhají. A tyto nožičky mohou s celou JEDNIČKOU změnit pozici. A to rychleji než zadá DVOJKA heslo pro vstup do hry.
A čemu se pak DVOJKA diví? Tomu, že mezi DVOJKOU a JEDNIČKOU je bitevní pole.
Proč se diví? Vždyť má DVOJKA bitvy ráda. A tak JEDNIČKA zaměřuje. Míří. A pal.
Upozornění: Tento článek nemusí být podle skutečnosti. A nebo ano?
Očíslená Malá Marioneta se loučí.
Žádné komentáře:
Okomentovat